CZ Scorpion EVO 3A1

[AREYOU]

tak to se šíří rychle

[DREAM]

takové větší výhozné okénko
no, jo, no záleží co do toho cpeš
i Glocků už jsem videl takovejch 3prdele

[DPMS]

k DREAM

Pokud mám dobré informace, tak CZ Scorpion EVO 3A1 testovali desítky specialistů z několika útvarů policie, výhrady byly téměř identické, hodnocení totožné, tedy „nevyhovující“. Že by byli všichni vůči CZUB podjatí, tak tomu snad asi nevěříš…

Nemalé výhrady byly k CZ Scorpion EVO 3A1 i na útvarech MO ČR, některé rovněž označily tento produkt CZUB pro řadu nedostatků za nevhodný, či dokonce nevyhovující, ale tam se na názory koncových uživatelů nehledí. Místní generalita je zde přivyklá neobyčejně servilně plnit politická zadání, včetně nezákonných, a to bez ohledu na případné dopady na kvalitu provozované výzbroje a s tím související problémy.

Řada provedených změn i chystaná modernizace produktu EVO 3A1 potvrzuje, že na trh byl, tak jako u CZUB již tradičně bývá zvykem, s velkou pompou předčasně uveden nevyladěný produkt s mnoha podstatnými vadami a nedostatky, které se budou vychytávat min. jedno desetiletí. Není to tedy nic jiného, než reakce CZUB na několikaletou nemalou kritiku produktu, samozřejmě především od kompetentních, trhu znalých a zkušených střelců.

CZUB je z hlediska invence a kvality produkce nepochybně výrobce druhořadé kategorie a ani CZ Scorpion EVO 3A1 nevybočuje z tradiční jakosti CZUB produktů. Kdyby CZUB konstrukční řešení pro zbraň třídy SMG ráže 9x19 od Jána Lučanského nekoupila, dodnes by žádný skutečně funkční produkt v portfoliu patrně ani neměla.

Nemuselo to dopadnou tak špatně, jenže kdyby...

Zpětný ráz:

Pokud zvolím dynamický závěr s krátkou dráhou funkčního cyklu, musím počítat s nemalým přebytkem energie závěru, kterou, nemá-li být zpětný ráz zbraně nekultivovaný, budu muset v zadní úvrati nějak eliminovat. Z praxe i některých sériových zbraní na trhu víme, že to není vůbec snadné.

Že lze zpětný ráz eliminovat souhlasím, ale tebou popsaný způsob je to samé, co uvádím jako reálnou možnost, tedy opustit „monolitický blok“ dynamického závěru, a aplikovat zde závěr s dělenou hmotou. Pokud byl takto přepracovaný závěr již odzkoušen, a to s pozitivními výsledky, měl být neprodleně aplikován do sériové produkce, a CZUB neměla provokovat zákazníky a zkoušet, kolik uživatelů nemá možnost srovnání s konkurenčními produkty na trhu, a chování EVA, protože „kope“ míň než vz. 58, bez reptání skousnou…

Na uvedené adresy se zítra podívám, dnes již nemám čas.

Mj. zpětný ráz je jen jedním z mnoha důvodů ke kritice produktu EVO 3A1, a to má za sebou již pár let sériové výroby… např. problematické materiály pouzdra závěru…, kdy se už konečně v CZUB naučí vyrobit, resp. zadat výrobu přiměřeně lehkého a pevného monolitického pouzdra závěru z polymerů…

Pokud mám správné informace, byl Ján Lučanský z CZUB odejit, údajně moc sledoval internet, tedy nikoli hambaté obrázky a videa, ale konstrukční řešení zbraní, a to se místním „kresličům, bez invence“ prý vůbec nelíbilo…

Šedivá je teorie, zelený strom praxe:

Je velmi zavádějící hodnotit spolehlivost zbraně pouze z přebytku energie závěrového mechanismu, či výsledků laboratorních zkoušek dle různých metodik, např. dle TP-VD-637-81.

Problematiku konstrukce zbraní je nutné chápat mnohem komplexněji. Upozorňuji, že nyní velmi zjednodušuji:

Ačkoli jsou pistole s dynamickým závěrem z principu nepochybně výrobně jednodušší a ve ztížených podmínkách i spolehlivější, což potvrzují i zkoušky, u výkonnějších ráží (9x19), jednoznačně zvítězily požadavky na uživatelský komfort nad nižší výrobní náročností i teoreticky lepšími spolehlivostními hodnotami v extrémních podmínkách nasazení, a to i u ozbrojených sil a bezpečnostních sborů. Nikdo by se totiž nechtěl tahat s ingotem o vysoké hmotnosti, přemáhat tuhou předsuvnou pružinu, či zvládat zpětný ráz velmi hmotného závěru. Tzn., že uživatel primárně sice požaduje spolehlivou zbraň, rovněž však uplatňuje požadavky z hlediska uživatelského komfortu, tedy např. rozměry, hmotnost a kultivované chování na úrovni dané třídy zbraní. Z hlediska kultivovanosti chování stávající CZ Scorpion EVO 3A1 za průměrem třídy nepochybně silně zaostává.

Rovněž jsem se vícekrát přesvědčil, mj. na produktech CZUB, že zbraně, které při zavádění do výzbroje ozbrojených složek prošly mnohdy přísnými TP-VD-637-81 (v podstatě převzato ze SSSR), měly v praxi problémy i v předpokládaných podmínkách nasazení (nebudu zde spekulovat o objektivitě přezkoušení produktů CZUB, i když z mnoha signálů pochyby existují). Podle mého soudu zde nešlo jen o velký rozptyl kvality produktů, typický pro CZUB, ale i o to, že konstruktéři bez potřebné invence ladili produkt výhradně na splnění konkrétní části metodiky, kdy v jiných, zdánlivě výrazně mírnějších podmínkách a metodikou neřešeném, ale naprosto logickém postupu uživatele, zbraň neakceptovatelné problémy již vykazovala. Naopak, jiné produkty, které prý měly ve zkouškách dle TPVD určité potíže, se v praxi plně osvědčily a v reálných podmínkách nikdy nezaváhaly.

Obecně tedy platí: „Až praxe totiž ukáže, jak se konstrukce konkrétní zbraně zdařila“…

A HaK MP5 se opravdu zdařila. Ačkoli byla na trh uvedena cca v polovině 60. let, dodnes nebyla v řadě parametrů a vlastností, mj. tolik oceňovaných specialisty, překonána. Když ji navrhli, byla to ve třídě SMG vlastně taková anomálie, tedy velmi propracovaný, precizně vyrobený a drahý samopal, s brzděným závěrem, prakticky stejně jako u útočné pušky G3 ráže 7,62x51, který však byl podstatně přesnější a kultivovanější, než konkurence. A to byla zbraň, kterou specialisté, především z bezpečnostních složek, potřebovali. Proto se i HaK MP5 ve světě poměrně rychle rozšířila.

Jak jsem již psal, v podmínkách nasazení, pro které byla HaK MP5 konstruována, funguje naprosto spolehlivě. S průměrně kvalitní municí překonává „spolehlivostní standard NATO“ (tj. 0,2% závad) cca o řád, závěrovou rychlost a tedy i energii, lze zvýšit závorou s jiným úhlem funkčních ploch, takže produkt HaK lze případně snadno a rychle přizpůsobit i nestandardním podmínkám. Mj. HaK MP5 se standardním osazením bez problémů zvládá střelbu ihned po vytažení z vody, zvládne i provoz s delším výpadkem údržby a ošetřování, tedy bez čištění a mazání, takže to s tou bídnou zákluzovou energií nebude tak špatné…

Samozřejmě, že HaK MP5 nebyl konstruován pro řadového, negramotného, běžných návyků a dovedností údržby a ošetřování neznalého uživatele z klimaticky problémových zemí Afriky, Latinské Ameriky, ale to stejně nejsou tradiční zákazníci HaK… Ti ostatní, z vyspělých ozbrojených složek světa, jsou s vlastnostmi a výkony originálních HaK MP5 spokojeni…

Ozbrojené složky státu tu nejsou od toho, aby na úkor svých reálných potřeb, a nemalých škod na vlastních rozpočtech, které vznikají především hromadnými dodávkami nedotažených a zjevně nedokonalých produktů CZUB s mnoha vadami a nedostatky konstrukčního a výrobního charakteru (např. u policie se vícenáklady způsobené vládním kontraktem na dodávku pistolí CZ mod. 75 D Compact údajně kalkulují cca 100 mega, na MO ČR jsou zase vícenáklady dané předražením a problémy spojenými se zjevně nedokonalou CZ 805 Bren a dalšími produkty CZUB dokonce odhadovány v řádu několika set mega), odebíraly produkty jedné místní privilegované soukromé společnosti, která prostě neumí vyhrávat regulérní výběrová řízení, a vládní zakázky si proto vynucuje přes politická rozhodnutí. Kdyby se takto chovaly všechny české firmy, byl by státní sektor zcela zavalen a devastován obrovským množstvím druhořadých produktů a státní finance by nepochybně rychle zkolabovaly. A jak k tomu přijdou jiné, neprivilegované české firmy, často s mnohem větší invencí a pracovním nasazením…

Skutečnost, že tuzemský výrobce potřebuje produkty udat i v zahraničí a proto mu s tím musí domácí ozbrojené složky pomoci, a to tak, že si např. hromadně a draze pořídí evidentně nedotažené zbraně, pomohou s jejich dovývojem do akceptovatelné podoby, smíří se s tím, že CZUB bude do třetího světa prodávat tyto své produkty levněji a samozřejmě již dokonalejší, a ještě budou muset držet hubu o problémech, jaké jim takový, nepochybně „velmi perspektivní“ způsob vyzbrojování způsobuje, je nejen zcela mimo právní rámec ČR (zákon o majetku státu, zákon o veřejných zakázkách….), ale i v rozporu s obvyklou morálku, alespoň tak, jak ji chápou slušně vychovaní lidé.

Takovou podporu tuzemská ani evropská legislativa prostě neumožňuje. Pouze značná politizace tuzemské státní správy a neobyčejně zbabělí vysocí úředníci zde ve vyšším zájmu umožňují poměrně snadno ohnout pravidla a předpisy a činit rozhodnutí, za které by v případě zvýhodnění neprivilegovaných firem byli odpovědní funkcionáři ihned pohnáni orgány činnými v trestním řízení k zodpovědnosti.

[Jimram]

DPMS: Ohledně HK G3. Ta puška je navržena s ohledem na masovou produkci, maximum lisovaných dílů, svařovaný nosič závorníku, závěr skutečně svou kinematikou vytváří omezeně příčné kmity a rázy, takže při řešení přesnosti pušky ubyl jeden zdroj nepřesnosti. Co je ale na té pušce strašné, je demontáž a montáž závěru. Něco tak šíleného se jen tak nevidí. Mp 5 jsem v ruce neměl, ale podle toho, co píšeš, to bude stejná káva. Jinak ta řada mezi G3 a G36 měla pár slepých uliček: G33, G11 a tyto slepé uličky německé poplatníky také něco stály. Jen ta (ne)zavedená G11 řádově miliardy DM. Kdybych měl psát ve stejném duchu, tak by HK opravdu musela být firma plná ignorantů, kde se zcela stochasticky ale jen díky masivnímu vyždímání daňových poplatníků dopracují ke zbrani, jejíž exotika není v rozporu s potřebami armády.

[hrd]

rozebrat a složit sestavu závěru G3 vyžaduje dost síly, ale jako strašné bych to já neoznačil, navíc při každém (bežném) čištění to potřeba dělat není

[DPMS]

k Jimram

SMG HaK MP5 je taktéž navržena pro masovou výrobu, použitá technika a technologie jsou zde s HaK G 3 prakticky totožné. V době vzniku byl MP5 anomálií právě proto, že místo tradičně „jednoduchého kropítka“ typu UZI, vznikla sofistikovaná a vysoce kultivovaná zbraň, konstrukčně na úrovni mj. vysoko ceněné a ve světě velmi rozšířené útočné pušky HaK G3.

I když je zde v tomto oddíle MP5 někdy kritizován za výrobní náročnost, platí to především ve srovnání s moderní výzbrojí vyráběnou s využitím moderních technologií s vysokým podílem polymerů (UMP, G-36 apod.). Např. CZ 805 Bren, je pro hromadnou výrobu mnohem méně „technologická“, než stará dobrá HaK MP5, či již zmiňovaná G 3.

Rozborka závěru HaK G 3 a HaK MP5 je prakticky totožná, ale manipulační síly u MP5 jsou natolik nízké, že ji zvládnou i nikterak fyzicky zdatné ženy. U válečkového závěru to chce vědět, jak na to a získat potřebné návyky a dovednosti, ale u HaK MP5 je to oproti HaK G3 jako řídit moderní auto s posilovačem. To samé však nemůžeme říci např. o vyjímání a vkládání závěru u CZ Scorpion EVO 3 A1, protože uživatelé si prsty opravdu nejednou pomlátili. Někdo může namítnout, že dobře vycvičený střelec, který se zbraněmi zachází často a pravidelně, montáž a demontáž EVa zvládne. Ano, ale i on musí dávat pozor. Řadoví příslušníci ozbrojených sil a bezpečnostních sborů nejsou na takové úrovni, navíc mohou být unavení, zbraň naolejovaná, znečištěná apod. Zdánlivě jednoduchá montáž a demontáž EVa má některé záludnosti, kdy napružený závěr na ruce opravdu „skočí“ a v praxi se to na přezbrojených útvarech již několikrát i stalo.

Souhlasím, že HaK G 3 vyžaduje při rozborce závěru určitou zručnost a sílu chlapa, ale u zbraně z konce 50. let můžeme některé prohřešky proti uživatelskému komfortu prominout, zatímco uživatelsky nerozebiratelný závěr u CZ 805 Bren ve druhém desetiletí 21. století je již opravdu naprosté faux pas. Vojákům to dělá nemalé problémy, protože při větším znečištění závěru musí zbraň poslat ke zbrojíři (viz oddíl k CZ 805)! Ten, kdo takový paskvil na MO ČR akceptoval, by zasloužil převelet k trestnímu praporu s trvalou dislokací v nějaké neklidné provincii Afganistánu!

Válečkový závěr G3 má své výhody i nevýhody, mj. odstranil odběr plynu, který vyžaduje údržbu, a dále i přehřívání hlavně v místě odběrného kanálu, které nezřídka vede k jejímu ohybu. Rovněž odstranil i nežádoucí vliv zákluzových hmot plynovratného ústrojí na zbraň a zejména pak na hlaveň při vlastním výstřelu. Tento závěr s vysokou pravděpodobností výhody z hlediska precize přináší. Ačkoli jsou v programu HaK samonabíjecí Opu na bázi G 3, tedy PSG a MSG, budoucnost přesných zbraní jednotlivce bude u HaK náležet již HaK 417 a její zpřesněné variantě G 28, obě s pohonem pístem a s rotačním závorníkem. Takže ty teoretické výhody válečkového závěru nebyly asi takové, aby převýšily výhody „zmodernizované klasiky“.

V případě vývoje je opravdu rozdíl, když vyvíjíš světový unikát, který předběhl dobu o mnoho desetiletí, nebo běžnou útočnou pušku ve standardizované ráži. V prvém případě vstupuješ naprosto do neznáma, musíš vyvinout nejen zbraň, ale samozřejmě i vhodnou beznábojnicovou munici. Ve druhém případě máš na trhu tolik inspirace, že by vývoj nové, rozumně pojaté útočné pušky ve standardní ráži 5,56x45 neměl být nic světoborného. Popravdě, zvládli ho vlastně i velmi malé firmy, a to se zlomkem nákladů, které deklaruje CZUB.

Němci jsou velmi schopní, v konstrukci zbraní nepochybně na špici. Tato velká a bohatá země má i odpovídající sebevědomí, takže jde i do projektů, které jsou nákladné, a to v situaci, kdy úspěšnost a rentabilita je nejistá. Mj. některé projekty z WW II. jsou toho důkazem. Vývoj HaK G 11 se z tehdejšího pohledu mohl jevit jako nákladný a riskantní, ale naprosto správný krok. Mj. to, že ve 21. století doposud hromadně nepoužíváme beznábojnicou munici, se naopak může někomu jevit jako vývojová stagnace v oboru.

Vláda bohaté SRN postupovala logicky, když projekt HaK G 11 padl mj. i z důvodu prudké změny politické situace (rozpad VS) a nutnosti zachování standardizace v rámci zemí NATO. Prostě vidím rozdíl mezi uhrazením špičkového projektu, který sice o koňské délky předběhl svět, ale díky nepříznivým okolnostem neuspěl, a netransparentními sanacemi vývoje „běžného produktu“ prostřednictvím pokoutných praktik, jako jsou zmanipulovaná výběrová řízení, předražené zboží, výběr a dodávka problematické útočné pušky CZ 805 Bren, navíc ve stadiu vývoje a dalších podobně nedokonalých a vývojově nehotových produktů (EVO a Phantom).

Současná produktová ofenzíva není zdaleka jediné faux pas CZUB (viz krátké, oddíl CZ pro policii a armádu). Mj. liknavý přístup k vývoji útočné pušky zde popsal již přispěvatel „jpp“ v oddíle útočná puška CZ 805. Nás nezajímá, že na to CZUB léta kašlala, a pak se šturmovalo. Samozřejmě, profesionální státní aparát (MO ČR) by je s předraženým nedodělkem mělo automaticky vyhodit. Jenže to je ta místní politika a vydírání pracovními místy!

Nevadilo by mi, kdyby MO ČR nebo MPO ČR za regulérních podmínek vypsaly grant na vývoj útočné pušky ráže 5,56x45 a dalších pěchotních zbraní. Pokud by byl výběr regulérní, vsadil bych na malé a výkonné firmy s invencí a nikoli na nemohoucí zbyrokratizovaný a neobyčejně arogantní "jednooký moloch", kterému musí stát neustále umívat zadek. Vždyť i nejvýznamnější produkty CZUB vlastně zkonstruovali neorganičtí konstruktéři CZUB (např. vz. 58 - Čermákův tým z Konstrukty Brno).

Nejsem proti transparentní podpoře českých firem, ale netransparentní podpora soustředěná výhradně na "jednooké molochy" typu CZUB nám bere nejen prostředky, ale i obrovský potenciál, který v menších firmách dříme. Navíc mnoho problémů produktů CZUB je spojeno s arogancí, laxností, nekompetentností a snahou co nejvíce vydělat. Opravdu si myslíš, že kdyby CZUB problémy polymerů a dodávky příslušných komponentů řešila s renomovanými plastikáři, že bude po léta neustále řešit v podstatě základní problémy. Např. za CZ mod. 75 SP-01 Phantom s krajně problematickým polymerovým rámem chce při několikatisícových sériích od MO ČR zaplatit více, než obvykle stojí tuzemské ozbrojené složky jedna pistole Glock s tritiovými mířidly, samozřejmě s rámem z kvalitního polymeru, a to při odběru pouhých pár stovek kusů. Takové jednání, navíc vůči nejdůležitějšímu zákazníkovi, je bezpochyby krajně neslušné, spíše velmi nehorázné.

PR CZUB logicky dělá vše proto, aby problematika vývoje zbraní a státních zakázek zejména, byla vždy stavěna do roviny CZUB versus zahraniční svět, kdy mnoho občanů i politiků vidí v CZUB jediného možného tuzemského výrobce ručních palných zbraní a proto mu ledasco (prakticky všechno) prominou. Tak tomu ale není. Podívejme, jak se zachovali např. v sousedním Rakousku, kdy tehdy malý Glock porazil velkého a zavedeného Steyra a i díky tomuto startu se stal Glock rychle světovými lídrem, který do státního rozpočtu už jistě odvedl nemalé daně. Nevyhazujme tedy prostředky ze státního rozpočtu na podporu byrokratických „jednookých molochů“, ale vytvořme transparentní systém podpory těm skutečně schopným!

Sešroubované a poměrně hmotné pouzdro závěru CZ Scorpion EVO 3A1 je prvním komponentem, který bych neprodleně a zásadně pozměnil. To ale až někdy příště…

k flame

I v HaK se situace mění, podívej např. na HaK MR223, MR308, nebo HaK243. Oproti „civilním konstrukcím“ z minulosti (SL8, USC) je to velký pokrok. Takže šance na rozumně upravenou semi HaK MP5 zde jistě existuje.

[DPMS]

K obrázku havarovaného CZ Scorpion EVO.

Z fotografie samozřejmě nelze činit žádné jednoznačné závěry, snad jen to, že k roztržení pouzdra došlo s vysokou pravděpodobností v důsledku prudkého výronu prachových plynů do prostoru nábojiště.

Destrukce může být zaviněna jak municí (velmi pravděpodobné), ale také i předčasnou iniciací náboje při nedostatečně zavřeném závěru z viny zbraně.

EVO 3 A1 má jištění proti odpálení při nedovřeném závěru, které je řešeno automatickou závěrovou pojistkou (brání předčasnému uvolnění kladiva) a tvarováním zadního čela bloku závěru, které, pokud není závěr v přední pozici, brání úderu kohoutu na zápalník a tudíž i odpalu náboje.

Přes aplikaci těchto prvků, může samopal EVO iniciovat náboj okolo 2,5mm, za nepříznivých okolností až okolo 5mm před úplným dovřením závěru (zjištěno na konkrétních kusech sériových zbraní). Jelikož je nábojová komora u vstupu sražena kruhovým náběhem, kdy je již obnažena i válcová oblast silnostěnné části nábojnice, nevyloučil bych, že při odpalu při horní hranici nedovření, i bezvadný náboj, resp. jeho stěna, při standardním vývinu rány již praskne a prachové plyny o vysokém tlaku proniknou do nábojiště, a to s destruktivními následky pro polymerové pouzdro zbraně.

Bylo by tedy žádoucí, kdyby se někomu podařilo sehnat k havárii bližší informace.

[DREAM]

Jenom sme ješte zapoměli na blokaci zápalníku,
(i pri stělbě dávkou odblokovává až 2.5mm pred dorazem závěru) !!!
Tak, že si chceme namluvit, že selhali 3 bezpečnostní opatření v konstrukci, ano ????

1) tvarováním zadního čela bloku závěru
2) automatická spoušt
3) blokace

Samozrejme může se jednat o verzi EVO 3 S1 kde je automatická spoušt odstranena,
její bezpečnostní funkci, plně zastupuje blokace, protože :

A.) pri stisknuté spoušti je kladívko zachyceno ozubem přerušovače a páka blokace zvednutá (B-odblokovaná)
B.) spoušt v přední poloze, kladvko zachyceno ozuby spoušte, a páka blokace spuštená (B-zablokovaná )

O tom že jde o závěr s uzavřením lože (Co není pod drápkem vytahovače to neodpálí )
ani nemá cenu diskutovat !!!
( 5mm odskok ??? aneb, jak se hilzna dostala do lože a
pak zase spátky 5mm k odpalu mimo komoru ??? )

[DREAM]

To samé však nemůžeme říci např. o vyjímání a vkládání závěru u CZ Scorpion EVO 3 A1, protože uživatelé si prsty opravdu nejednou pomlátili. Někdo může namítnout, že dobře vycvičený střelec, který se zbraněmi zachází často a pravidelně, montáž a demontáž EVa zvládne. Ano, ale i on musí dávat pozor. Řadoví příslušníci ozbrojených sil a bezpečnostních sborů nejsou na takové úrovni, navíc mohou být unavení, zbraň naolejovaná, znečištěná apod. Zdánlivě jednoduchá montáž a demontáž EVa má některé záludnosti, kdy napružený závěr na ruce opravdu „skočí“ a v praxi se to na přezbrojených útvarech již několikrát i stalo.

Ješte že ten vycvičený střelec není natolik hloupý, (apropo nechá si privřít prsty jenom do EVO )
než,aby stratil k té MP5 nebo G36 kolíčky kterými se tá německá geniálnost tak "trapně" rozdělává
To nemluvím o tom že si má ty kolíčky jaksi, kamsi zastrčit
zajímavé je, že tato hloupost kterou podědila CZ805 ti nevadí..........aby sme se špatně nepochopili, neodsuzuji promyšlenost a spracování konstrukčních uzlů u zbraní MP5 a G36, ale dle mého názoru jsou napr. rozborkou tyto zbrane zaostalé, přinejmenším v našich končinách...

[DPMS]

k Dream

Nemohu s tvým podáním věci souhlasit.

Šedivá je teorie, zelený strom praxe.

Blokaci ani řešení lůžka pro dno nábojnice jsem v komentáři nezmiňoval z těchto důvodů:

1. Kalkulujeme zde s výjimečnou situací, tedy nejnepříznivějším možným postavením součástí zbraně, kdy ještě může dojít k iniciaci náboje při nedovřeném závěru.

2. Řešil jsem okolnosti, kdy k odpalu dojde z vůle střelce, spoušť je tedy plně stlačena, a je jedno, zda v režimu semi, či v plné automatice.

3. Jelikož má CZ Scorpion EVO 3 A1 blokaci ovládanou spoušťovým ústrojím (a provedení všech souvisejících součástí již na první pohled nedává předpoklad, že k odblokování dojde v tak úzkém rozmezí, jak zde popisuješ) a nikoli mechanismem bicím, jako některé jiné konstrukce (HaK UMP, HaK MP7A1, kdy blokaci ovládá uvolněné kladivo až těsně před vlastním úderem na zápalník, mj. z UMP blokaci okopírovala CZUB pro CZ 805...), z logiky věci a z důvodu řetězení výrobních tolerancí předpokládám, že funkce automatické spouště by u EVA měla být v cyklogramu posunuta za odblokování zápalníku, aby i při nepříznivé schodě rozměrů jednotlivých součástek nemohlo dojít k odpalu proti zablokovanému, či částečně zablokovanému zápalníku.

4. Zkouška, kterou jsem provedl (viz dále), nepotvrdila skutečnost, že by blokace zápalníku, aplikovaná u CZ Scorpion EVO 3 A1, byla tím posledním bezpečnostním prvkem, který brání iniciaci náboje při mírném nedovření závěru. Myslím, že hlavním úkolem této blokace zde bylo především zajištění pádové bezpečnosti zbraně, tedy zejména při pádech směrem na ústí (náboj v komoře, závěr v předu, spoušť nestlačena).

5. Vzhledem k uvedenému jsem nechtěl věc již více komplikovat zmínkami o bezpečnostních prvcích, jejichž účinnost se pro dané mezní situace nikterak nepotvrdila.

Zkouška byla provedena na několika kusech CZ Scorpion EVO 3 A1, tedy na plně automatické verzi. Funkce souvisejících mechanismů orientačně zkontrolovány, tedy samozřejmě i automatické jištění zápalníku. Vše bylo v mezích ostatních zbraní téhož typu ze sériové výroby.

Do hlavně se umístí obyčejná tužka tak, že dosedne až do lůžka pro dno nábojnice, tedy před zápalník. Zbraň se natáhne a simulují se mezní podmínky možného odpalu. Pokud tužka vyletí do výše (doposud nepoškozená od zápalníku energicky vylétne zcela ze zbraně), byl zápalník vržen proti zápalce se silou, kterou můžeme považovat za dostatečnou pro iniciaci. U CZ Scorpion EVO 3 A1 je díky aplikované blokaci věc jednodušší, protože pokud tužka obdrží dostatečný impuls, je současně jasné, že v daném okamžiku je již příslušná pojistka zápalníku stlačena, je tedy odblokováno.

Tak, že si chceme namluvit, že selhalo automatické jištění zápalníku u několika zbraní najednou????

Pokud nepředložíš racionální vysvětlení, proč tužka vylétne ze zbraně ještě při pootevření závěru cca 5mm, tedy přes aplikaci všech uváděných bezpečnostních prvků, pak nemám důvod na svém zjištění cokoli měnit.

Potvrzuji tedy výsledek, tužka vylétla do výše cca 2,5mm, za nepříznivých okolností cca 5mm před úplným dovřením závěru.

Nemám výkresovou dokumentaci k CZ Scorpion EVO 3 A1, ani žádný cyklogram, rovněž jsem se o něj v podstatě přestal zajímat po ukončení zkoušky (nevyhovující), a to již proteklo hodně vody, když píšu tento příspěvek. Pokud se mýlím, jistě mě opravíš.

Až budu mít čas, mohu se na zbraně zajít ještě jednou podívat a přezkoušet jiné kusy EVa, ale myslím, že výsledek zkoumání bude naprosto totožný.

Tento stav, tedy poodevření závěru, může v praxi vzniknout např., nedovření při střelbě (deformovaný, či jinak nadrozměrný náboj, popř. překážka ve zbrani včetně zachycení o napínací páku ve stísněném prostoru), či neobraná nápravná opatření střelce pomocí napínací páky, nebo dodatečná kontrola nabití náboje do nábojové komory provedená pouhým pootevřením závěru a jeho následné nedovření…

Veškeré manipulace se zbraní, kdy není razantně proveden celý funkční cyklus, jsou více, či méně rizikové. A sám jistě víš, že někteří „instruktoři“ přichází s postupy, které konstrukci zbraní a jejich možnosti příliš nerespektují.

Samozřejmě, že zde řešíme shodu nejnepříznivějších okolností. Jde tedy o to, zda je odpal v situaci, která vytváří vysoké riziko roztržení nábojnice u CZ Scorpion EVO 3 A1 teoreticky možný. A já jsem dospěl k závěru, že to nelze vyloučit.

Z dřívějšího komentáře je rovněž jasné, že za mnohem větší příčinu destrukce zbraně považuji vadu náboje.

[trabi_fun]

Nevim, co je na HKckovych push-pinech trapneho popr. zastaraleho...je to genialne jednoduche, nikdy se mi nestalo, ze by mi u MP5 povyjel, popr. ho ztratil uplne a nedochazi mi, pri jakem aktu bych mel mit problem s jejich odkladanim? Cistim ji vzdy az v klidu domova, kde behem nekolika vterin jsou piny venku a flinta na prvocinitele; v polnich podminkach neni potreba nic cistit. Pri jedne akci vyklepala 4800 ran bez cisteni (s poctem zadrzek 0) a rozhodne nebyla ve stavu dalsi nepouzitelnosti.
Pokud si predstavim, ze mam u "huby" oprene EVO namisto MPice a zakucka se stylem ukazanym na minule strance, tak by mel clovek hodne zkazeny den. Normalni zbran je konstruovana tak, aby si v pripade havarie naboje dychla do sachty (i za cenu rozstipaneho zasobniku) a nenabilo tu cunu strelci...vidina toho, ze se mi uloupne 5cm fragment pouzdra zaveru a pristane me popr. sousedovi do obliceje je k zamysleni...

[DPMS]

Uživatelé CZ Scorpion EVO 3A1 si prsty opravdu pomlátili. Přikládám názor a snad i hezké foto z jednoho přezbrojeného útvaru (text jsem nepsal, zpracovatele neznám, a nejsem ani příslušníkem tohoto útvaru).

„Zranění při rozborce / sborce

I když se opět jedná o jev, který se svede na nešikovnost a neproškolenost uživatelů,
dochází k abnormálně častému zranění vojáků při rozborce nebo sborce zbraně. Zbraň je sice
prezentována jako extrémně jednoduchá a rychlá na rozborku, to může být pravda, ale
vzhledem k tomu, že se závěr z rámu vyjímá pod napnutou vratnou pružinou, nezřídka
dochází k vyklouznutí závěru (únava, mastné ruce, nepozornost) z ruky a buď přiražení prstů
k rámu v nábojišti, nebo k rozříznutí prstů o některou z hran závěru. Nejedná se o nějaký
zanedbatelný jev, osobně jsem byl svědkem zranění, kdy hranol na přední straně závěru
pronikl vojákovi skrz nehet palce až do lůžka, což vedlo k dlouhodobějšímu léčení a když jsem
se v červnu účastnil intenzivního výcviku rot tak rota po čištění zbraní vypadala v uvozovkách
jako po boji a zalepené ruce od krve mělo vždy tak deset vojáků z roty. Je pravděpodobné, že
se to časem stane spíše ojedinělým jevem, ale osobně tento způsob rozborky nevidím jako
nejšťastnější. Nemám zprávy o tom, že by někdo zvítězil v boji díky nejrychlejší rozborce, ale
roztržený spouštěcí prst už určitě roli hraje. Bylo by tedy vhodnější učinit (i když vzhledem ke
konstrukci to asi možné není) rozborku klidně složitější, ale ve vztahu k bezpečnosti
vojákuodolnější.“

Z uvedeného je patrné, i když se to z výběru zbraní dovýzbroje ozbrojených sil, mnohých prohlášení PR MO ČR a vyjadřování vysokých přestavitelů MO ČR a armádní generality vůbec nezdá, stáje jsou v ozbrojených silách ČR racionálně uvažující lidé…

CZ Scorpion EVO 3A1, nejlepší samopal na světě, ale kdeže, EVO A1 Africanus!

Co se týče vyjímatelných demontážních čepů, tak v tom zásadní problém opravdu nevidím. Z praxe je známo, že jejich ztráty jsou minimální, navíc např. u HaK G 36 lze čepy zasunout do otvorů v ramenní opěře, ze které samovolně, na rozdíl od jiných nekvalitních výrobků…. , výrobců druhořadé kategorie… , opravdu, ale opravdu nevypadnou. Tedy vyjmu demontážní čep a ihned jej vložím do příslušného otvoru v ramenní opěře, při montáži pak postupuji zcela opačně.

Byla zde upřednostněna konstrukční jednoduchost, a Němci nejsou zdaleka jediní, kdo takové řešení na zbrani aplikoval. Kdyby řešení ozbrojeným složkám naprosto nevyhovovalo, nebylo by po mnoho desetiletí a na různých zbraních opětovně užíváno. CZ 805 Bren proto v této věci nekritizuji. On má, tento dle PR CZUB „světový unikát“, těch krajně problematických konstrukčních řešení i tak poměrně hodně. Ale k tomu se v příslušném oddíle fóra jistě ještě dostaneme. Zatím jsme např. rozebrali „přidanou hodnotu nerozebiratelného závěru“, či „dopady zbytečného vykrojení hubice zásobníků“.

Přímo v bojové zóně se používají i tomu adekvátní metody údržby, které nesmí ohrozit akceschopnost uživatele, takže většinou jen postupy „bezdemontážní“. V přestávkách v boji, kdy lze celou zbraň bez rizik rozložit, a vyjmout vnitřní mechanismy, jsou úkony již prováděny v podmínkách, kde ztráta prakticky nehrozí, to by si musel kritizovat i další malé součástky jako řídící čep, zápalník, repulsní pružinu, nebo např. i vyjímatelný demontážní čep/záchyt závěru u CZ mod. 75, což je také velmi malá součástka!

Na závěr položím záludnou otázku: Z kolika součástek se skládá samopal CZ Scorpion EVO 3A1? Správná odpověď až příště.

[Jimram]

DPMS: cit: Přímo v bojové zóně se používají i tomu adekvátní metody údržby, které nesmí ohrozit akceschopnost uživatele, takže většinou jen postupy „bezdemontážní“. V přestávkách v boji, kdy lze celou zbraň bez rizik rozložit, a vyjmout vnitřní mechanismy, jsou úkony již prováděny v podmínkách, kde ztráta prakticky nehrozí, to by si musel kritizovat i další malé součástky jako řídící čep, zápalník, repulsní pružinu, nebo např. i vyjímatelný demontážní čep/záchyt závěru u CZ mod. 75, což je také velmi malá součástka!

Dokonale jsi mne pobavil. Jen onen vždy akceschopný uživatel nesmí potkat generála bláta či písečnou bouřičku. Nic takového toho uživatele či operátora v moderní válce přece nemůže potkat, aby se v něčem takovém nevyskytl a nedej Bože neuvízl. Dost dobře si dokáži představit např G3, jak, co si nazobala bláta či jiného bordelu, ji operátor sám zajetelený od mrznoucího bláta čistí, rozebírá a skládá. Mimochodem i ty tvé přesné otvory u g36 světové 1 HK budou v tomto případě zanesené bordelem a budou se chovat tak nějak nevyzpytatelně. Že se to nemůže stát? Stačí si přečíst memoáry válečných operátorů.

P.S. Místní analfabeti v této kotlince zvládli mezi prvními úplnou zaměnitelnost součástí u dodávek pro armádu už ve dvacátých letech a dokonce to, co se nazývá česká konstrukční škola, se používá dodnes na kupě zbraní.

[Parabellum]

Proč se stalo zaklínadlem: Velký počet součástek = špatná zbraň ? Jako, že, čim víc součástek tim víc potencionálních závad ?

Pardon, ale to je pěkně jednoduchý blábol...

Snad jde přece především o počet vzájemně se pohybujících "klíčových součástek, či sestav" !

Ohledně roztrženého EVA -> to nemá cenu soudit, dokud se přesně nebude vědět, co za tím stojí. Kolik už jsem viděl fotek podobně roztrhaných etalónů spolehlivosti jako Glock, M4, vz.58

Ohledně rozborky EVA -> Pokud si voják, kterému je zbráň přidělena opakovaně bude trhat ruku závěrem, tak bych ho zavřel za sebepoškozování. Tuhle rozborku musí přece zvládnout bezbolestně každej, to se na mě nezlobte !

PS: kdo to neumí s Garandem, tak si taky zmastí při nabíjení prsty. A to ho US vojáci tak milovali.....

[Kentan]

Jimram a představ si, že v Berlíně u Loeweho úplnou zaměnitelnost zvládli již v roce 1888 odkdy ji veřejně garantoval. A to dokonce se zbraněmi téhož vzoru od jiných výrobců....
Takže zas nic.

[Jimram]

Kentan: což u 98 neplatilo. V případě Brna to zvládl podnik, který byl de facto vybudován na zelené louce. Pokud mi ukážeš výkresy 88, kde je toleranční systém, tak bude to, co píšeš, k věci.

[glock1719]

OT , ale pokud to u 98 nezvládli tak proč jsou všechny součástky zěměné.
S tím zraněným prstem.Evo mám a v životě se mi to nestalo.Je to jen rukama.
Čím víc má stroj nebo zbran součástek , tím víc hrozí závada.Což ukazuje i praxe.

[Jimram]

Třeba skupina pouzdro hlaveň s mířidly. Při úplné zaměnitelnosti náhradní díl hlaveň s mířidly našroubuješ do pouzdra závěru, dotáhneš na rysky a mířidla jsou v poloze, kde mají být. Žádné dopasovávání. Nepotřebuješ puškaře na většinu oprav, závěr z jakékoliv zbraně bode mít vyhovující závěrovou vůli v jakékoliv jiné zbrani. Předchozí praxe byla taková, že součástky se třídily do skupin v určitých tolerančních pásmech a tyto se kompletovaly s obdobně roztříděnými protikusy, případně se ještě dolícovávaly. V nějakém % tento systém nezajišťoval plnou zaměnitelnost. Šáda popisuje tuto problematiku v začátcích Zbrojovky Brno - šlo o enormně náročnou záležitost. Jinak u druhoválečné K98k snad už Němci zaměnitelnost měli, ale někde z netu mám, že ne u všech výrobců se jim to podařilo dotáhnout k funkčnosti.

[Kentan]

JImram, nevidíš si do huby, u G98 to platí též.... Vz 24 byla sice krásná, ale jinak děsná puška vhodná k různým věcem, ale ne moc ke střelbě (mám ji, stejně jako G88 a K98k, tedy mohu srovnávat), což v interních dokumentech přiznávala i zbrojovka. Namátkou: Příliš tlusté hlaviště pažby, s mizerně umístěným poutkem na řemen - poměrně časté úrazy. Lučík s nesmyslně zachovaným otvorem na uchycení německého řemene k G88/98 (nějak nevěděli, k čemu to je), chybějící střelecká pohotovost.
ČSR ve svatém nadšení odrakouštění zbrkle nakoupila totálně opotřebované zařízení a nekompletní dokumentaci (válečnou, kde se využívaly i zmetky, které vy před válkou byly vyřazeny) což se pak omlouvalo a zastíralo propagačníma kecama.
To co popisuješ vychází z naprosté neznalosti německého sytému kontrol a značení v průběhu výrobního procesu (opravy) - po výměně hlavně vždy musela následovat kontrola komisařem, zkušební výstřel a teprve poté komisař otiskl značku. Pak byla usazována miřidla... Těch postupných kontrolních úkonů bylo snad 23 a byly vybrány tak, aby se na případném zmetku neudělala zbytečné výrobní operace (poprvé byl použit na jehlovkách). Český kontrolní systém byl jiný....

[Jimram]

Pokud máš potřebu srovnávat, tak můžeš porovnat obvod hlaviště pažby Vz.24 a G98, tam snad není žádný rozdíl. K čemu u pětiranné pušky tak bytostně potřebuješ střeleckou pohotovost, neumíš počítat do pěti? Akorát tě to svádí k nehlídání obsahu schránky, ten adrenalín v případě zadržení závěru, musel stát zato. To poutko v hlavišti si vynutilo jezdectvo a vzorem byla r-u puška, to jezdectvo s tímto blbým řešením prošlo světovou válkou a přesto ho chtělo. Souhlasím, jde o protivnou věc. Těch variant vz. 24 a Mauserů bylo ve zbrojovce vyrobeno dost a určitě mezi nimi byly modely bez těchto sporných řešení, ale armáda na vz24 v těchto věcech nepovažovala za nutné něco měnit. Za nejlepší mausery meziválečného období je zařazován čs mauser, polský a belgický. K98k vznikl později až v třicátých letech. Jinak k tvému mínění, že se z vz24 nedá střílet, zažil jsem v Toledu v pevnosti staršího pána s nějakými příbuznými, který se chytil mausera ve stojanu (bylo tam dost různých typů) a s nadšeným výrazem ve tváři začal vykřikovat čeko, čeko.