Vývrt hlavní

[mcrea]

Pan Kuna mi dodával polotovar na hlaveň 45-70. Hotová hlaveň má 34 palců, takže polotovar měl určitě přes 900.
Bylo to minulý rok a je fakt, že to chvíli trvalo. Ale spokojenost.

[Chassin the Trane]

To, že dělá jen polotovar se nezměnilo. Hlaveň + dotvoření + mířidla něco stát bude. Délka okolo 80 cm problém není.

[TomSmith]

A technologie? Někde jsem slyšel že dělá už jen protlačované. Na BP by více vyhovala škrábaná s ostrými drážkami.

[Kentan]

V případě, že bude použit polotovar od Petra, tak bych se na nějakou .45 vybodl a chtěl bych polotovar na Jägerstuc Lorenz včetně konusu v komoře. Je to nádherná a výborně střílející puška. Navíc ji tady několik puškařů umí velmi dobře. (sám ho mám a navíc mám i Lorenzovu hlaveň strčenou do Zouváka).

[Chassin the Trane]

Což o to, střílet Lorenz bude asi pěkně, ale co? Respektivě jak to získáváš, případně jak vyrábíš (v čem)?
Ale ta spotřeba olova a i prachu.

[Kentan]

No kupodivu v kleštích , jako každou jinou ráži. Je to 13,8, tedy vlastně .54 takže použitelný jsou i některý komerčně vyráběný kleště (koule, maxiball, REAL).
Jinak já mám kleště přímo od Petra, není to žádnej designovej skvost, ale zato jsou ocelový a odlil jsem s nima hodně přes 10000 střel (který jsem vzápětí prohnal laufem a přestal počítat kolik toho je), mám to k mý spokojenosti už 15 let.

[Chassin the Trane]

A co tedy konkrétně nabíjíš (a nepiš olovo)? Kupovat lorenzku a pak střílet kuličky mi nepřijde jako nejlepší nápad.

[Kentan]

Pokud vyvineš minimální snahu, tak tady najdeš co nabíjím nejčastěji i s množstvím prachu a obrázky střely (maxiball). I ta koule ale funguje.

[navip]

Mám dotaz na majitele HAWKENA .45 MISSOURI RIVER od DP nebo jiných výrobců.
U Rangera 45 od Ardesy je vývrt stejný až ke dnu, ke vstupu zátravky od pistonu.
U Hawkena .45 končí vývrt kus nade dnem a ke dnu/ ke vstupu zátravky/ pokračuje hladkou dírou o průměru 6mm. Máte to také tak, a pokud ano můžete mi změřit délku toho zúženého průměru? Nemůžu o tom najít žádnou informaci o co jde,něco jako prachová komora?
Její objem odpovídá doporučené nejmenší navážce 1,5 g BP.

[Fandaks]

navip: uhodl jsi to, je to prachová komora.

post279600.html#p279600

[buhdeste]

Zdravím.
Chci se vrátit k tématu provedení vývrtů dle dobových zvyklostí. Zaujala mne úprava vývrtu s tzv. spádem (viz Brandejs) německy označované jako "Fall". Tedy kónického tvaru vývrtu, buď v celé délce, nebo jen v zadní části hlavně - u "komory". Našel jsem jediný popis technického provedení a to u pušky systému Lorenz, ve spojení s kompresní/expanzní střelou. Tato úprava je ale mnohem starší. Zcela jistě byla použita u rak. myslivecké pušky M1796. Pravděpodobně byla provedena i u předchozího typu M1765. Byl-li použit na vojenských zbraních druhé poloviny 18.st. jde jistě o prvek mnohem starší. Nenašel jsem žádný technický popis pro zbraně nabíjené kulí s flastrem. Víte někdo něco víc? Popř. můžete odkázat na nějaký zdroj?
Díky.

[FrantaB]

Ona to není ani tak úprava, jako vlastnost daná technologií výroby. Zaprvé, vystružování se dělalo čtverhrannou tyčí s ostrými hranami stočenou do šroubovice, nástroj byl dlouhý 20-40 cm. Při startování takové věci do vyvrtané díry je díra na prvním cca. 1,5 násobku délky nástroje o něco větší už tak, prostě než se nástroj srovnal a usadil. Navíc "podle stínu" se snáz posuzuje pravidelnost a rovnost nepatrně kónické díry, nežli válcové.
A pak další věc-vyškrabávací drápek se v sedle protahovací tyče pro jednotlivé třísky podkládal proužky papíru. Sedlo se opíralo o hotový vývrt naproti, proto liché počty drážek. Pod tlakem od drápku a s tím, jak se cestou laufem papír nasakoval mazáním (nejčastěji sádlo, právě proto že snadno a rychle teče), podkladek si sedal na tloušťku-takže se zmenšovala hloubka záběru. Při pomalém tažení na začátku a následném zrychlení se díky pružnostem materiálu dá také dosáhnout hlubšího záběru na začátku a menšího dál-tohle zase závisí na cviku rukou a pravidelnosti změny rychlosti tažení nástroje.
S nějakým cvikem a praxí se tak celkem snadno dá udělat konstantní hloubka drážky v kónické díře. Anebo drážky nepatrně hlubší u komory, což zase dělalo místo na shrnutí bordelu z předchozího výstřelu. Plus k tomu přidejte lapování a výsledkem je, že je snadné udělat pravidelně a definovaně kónický vývrt, nebo vývrt s velmi malou konicitou po většinu délky a s rozšířením nad dnovým šroubem. Udělat takhle ručně válcovou díru je mnohonásobně víc práce a problémů.
Taky si vemte, kdy se objevila minie a další-v době, kdy byl definitivně tlak na standardizaci a rychlost výroby velkých sérií. Při uvedeném postupu uděláte snadno +/- velmi málo kónický vývrt, ale na začátku bude mít hotový trombón. Minie a střely na kompresní trn tak byly velice elegantním způsobem řešení (nebo využití?) inherentních výsledků použité technologie.
Když byla puška na zakázku pro civila, bylo dost času pracovat pomalu a vývrt byl blíže válcovému, s malou konicitou nad dnovým šroubem. Pro vojsko bylo třeba sekat je fofrem, a tak byly vývrty kónické víc.

[buhdeste]

FrantaB: Díky za precizní objasnění technologie. V zásadě je mi to jasné. Z citace knihy p.Brandejse jsem získal dojem, že ač původně šlo o vedlejší produkt technologie, později byl tento konstrukční prvek používán záměrně. Brandejs uvádí jakousi "klasifikaci" spádů (velký, malý, dlouhý, krátký), což mne vede k domněnce, že jej bylo třeba pro potřeby výroby blíže popsat-specifikovat....zajímá mne, jestli jsou někde v literatuře hodnoty spádů blíže popsány, třeba právě u zbraní vojenských, neboť tam lze z důvodu přesné specifikace voj. materiálu takový popis očekávat.

[FrantaB]

Pustím se trochu na tenký led a dovolím si extrapolovat ze zvyklostí používaných ještě o sto let později (druhá polovina 19. století), kdy byl v objednávce stručný popis co se žádá a věta +/- "dle dobré inženýrské praxe" nebo "dle nejposlednější inženýrské praxe". Úroveň technologie byla mnohem méně rozdílná než dnes, její možnosti se lišily hlavně rukama které ji obsluhovaly (sakra, to v řadě případů platí pořád...). Z nástinu postupu výroby výše je, řekl bych, celkem zřejmé, že délka spádu je mj. také daná množstvím času, který do výroby padne. Malý vs. velký spád pak také způsobem vedení nástroje. A z mé (byť omezené) zkušenosti výroby různých zaškrabávacích nástrojů mi vychází, že pokud to má efektivně ubírat a neodskakovat, tak z toho vychází +/- jeden nebo dva způsoby broušení a jeden nebo dva způsoby vedení, resp. dvě rychlosti kdy nástroj dobře bere a neodskakuje. Vyučený kovohoblíř by mi třeba řekl že houby umím, ale k podobnému závěru došli i lidi kteří umí o dost víc než já.

A dovolím si předpokládat, že přesné specifikace neexistují a nikdy neexistovaly. Tedy ve smyslu jak bychom tu specifikaci předpokládali dnes, na způsob "hlaveň délky X, spád délky Y, průměr na komoře A, průměr na konci spádu A1..." Tohle je u zbraní záležitost až druhé poloviny 19. století. Že specifikací byla ráže, materiál hlavně, popis nabíjení a počet bezproblémových opakování-a dle zásad dobré řemeslné praxe bylo celkem jasné jak se to bude dělat a co bude výsledkem. A pokud byl zadaný velký/malý/krátký/dlouhý spád a materiál tak taky, protože při +/- nízké časové dotaci na kus prostě jiný být nemůže. A pokud byly zadané míry, tak byly oměřené z prototypové série a ne dané dopředu.

Věděl by někdo, jak vypadala originální objednávka třeba na Lorenze, nebo závěrečná zpráva která jej doporučila do výzbroje?

[Kentan]

Přesná definice minimálně pro Lorenzku existuje. Citace dobovýho předpisu, jak to má vypadat a jak to kontrolovat je v tý žlutý knížce o Lorenzkách.... Páč minimálně v Rakousku zhusta opisovali vše, co šlo použít z minula, divil bych se, kdyby to tak nebylo i u starších modelů. Akorát se o tom neví, páč se nikdo nejezdí přehrabovat do Heeres muzea v dobovejch předpisech (jestli je tam vůbec maj). Ono totiž staříci nebyli žádní blbcí a pro výrobu se používala hromada jednoúčelových kontrolních šablon pro každou operaci...

[blecha.z]

V roce 1829 vyšla dvousvazková kniha "Abhandlung über die Feuer und Seitengewehre". Je i na Netu, kdo zná němčinu a švabach, tak si počte.

[Kentan]

Tuhle máte výcuc od Lorenze, přepočítáno z RU palců čárek a teček (protože 99% lidí netuší, že každá země měla palec svůj, tak byste se stejně nedopočítali) na metrický systém. Já to považuju za hodnoty dost striktní, žádný odhady nebo žvásty "jak je dobrým zvykem"... Hlavně byly drážkovaný po 4 na strojních drážkovačkách, kompletní vydrážkování laufu trvalo 20 minut.... hlavně byly vrtaný na vodorovných vyvrtávačkách, ocelolitinové hlavně byly kovány, 72 hodin pobývaly v temperovací peci, poté vyrovnány, středěny, vrtány, frézovány, leštěny

[FrantaB]

Aby nedošlo k nedorozumění-tím co jsem napsal směřuju do doby obecně pre-whitworthovské, na řešení zadání nové pušky před výrobou prototypu. S tím, že v té době je univerzálně zadatelný prakticky jen kalibr, ale třeba rádiusy drážkovacího nože se předávaly šablonou/přípravkem k ostření a ne výkresem, aspoň co vím/tuším. Ne že by neuměli měřit, ale toleranční rozptyl byl dost rozdílný na to aby dělal problémy.

A rozhodně nechci, aby to vyznělo že starce považuju za blbce-naopak. Těmi "žvásty" dokázali často zadat a předat to, co dnes řeší otep listů dokumentace.
A Lorenz je po všech stránkách dost moderní puška...

[apa]

Tuhle máte výcuc od Lorenze, přepočítáno z RU palců čárek a teček (protože 99% lidí netuší, že každá země měla palec svůj, tak byste se stejně nedopočítali) na metrický systém. Já to považuju za hodnoty dost striktní, žádný odhady nebo žvásty "jak je dobrým zvykem"... Hlavně byly drážkovaný po 4 na strojních drážkovačkách, kompletní vydrážkování laufu trvalo 20 minut.... hlavně byly vrtaný na vodorovných vyvrtávačkách, ocelolitinové hlavně byly kovány, 72 hodin pobývaly v temperovací peci, poté vyrovnány, středěny, vrtány, frézovány, leštěny

Dobrý večer
Musím se ozvat a napsat pár řádku ohledně této zbraně Myslivecký štuc Lorenz 1854/1. Tuto zbraň vlastním a rozhodně jednotky kroku, které jsou udány v článku k této zbrani k přečtení nesedí!!
Podle toho původního přepočtu vychází 1 krok na 0,75m. což je blbost mnou již několikráte na střelnici ověřená!
Má flinta má dánské plovoucí hledí zhruba od 300 do 1200 kroků. A teď kolik je ten krok??
Dlouho jsem nemusel pátrat. Krok je stará česká délková míra, která se vždy sčítala se dvěmi stopy. A když je česká, tak by měla být předpokládám ze dvou českých stop? A jestli ze 2 stop českých, tak výsledek je 0,59m. Jestli ze 2 stop vídeňských, tak výsledek je 0,632162m. A pak je ještě stopa anglická a po sečtení je výsledek 0,6096m. Takže si vyberte???

[Kentan]

Rakouský krok, rakouský palec, rakouská čárka...... Rakouská flinta.