Já jsem taky vlastně stále zelenáč, poněvadž i když jsem vystřídal kdeco a vyzkoušel toho moc, tak nejde říct, že bych všemu plně rozuměl a byl nějaký odborník na slovo vzatý. Navíc některé zbraně se u mě ohřály měsíc, dva a šly dál do světa, aniž bych z nich vystřelil aspoň 50 ran.
Je ale pravda, že něco o zbraních už asi vím. V
práci působím dojmem nenápadného, nekonfliktního člověka, kterého si ostatní všimnou snad jen o pauze, když mezi nimi stojím ve frontě na kávu u kávomatu. Do rozhovorů kolegů se moc nezapojuji, zvlášť když vidím, jak se jeden před druhým vychloubají, dělají ramena a přitom jsou vlastně ve své omezenosti k smíchu. A já jim asi připadám jako obyčejný pacifista, pravdoláskař, sluníčkář, havloid a možná i humanista demokrat. Ale jen do určité doby.
Když se onehdy v práci předháněli v debatě při svačině a snažili se jeden druhého trumfnout svými "vědomostmi" typu že ráže je to a to a kalibr 7,65 je silnější než 7,62, protože je to vlastně vyšší číslo apod., tak jsem se škodolibě vmísil do hovoru s tím, že je velký rozdíl mezi 7,62x25 nebo x39 a že údaj 9mm Luger neznamená, že se střela zaryje maximálně 9mm hluboko do železného terče (jak se oni domnívali)
Koukali na mě nevěřícně a zmohli se jen na tupé "Ty o tom něco víš?" A já skromně a s netajenou ješitností odpověděl: "No, tak trochu tomu rozumím."
A pak, když se na mě dívali a mysleli, že ze mně vypadnou nějaký nesmysly, tak jsem jim naservíroval všechno možný - evropské a americké značení ráží, rozdíl mezi gramy, grainy, výrazy typu FMJ, Wadcutter, ogivální a sférické střely apod. A když jsem viděl, že jejich mozky už nestíhají a ten největší frajer, aby neztratil před ostatními tvář mi chtěl v něčem oponovat nebo mě doplňovat, tak jsem ho usadil s tím, že to co říká je nesmysl, což ví každý závodní střelec, tedy i já, protože jsem pár let střílel závodně, ale že ani já nemůžu vědět všechno, protože mám zbroják teprve 13 let a zeptal jsem se, jak dlouho má ZP on.
Ano, tím jsem ho zesměšnil a zahanbil, protože většině přítomným došlo, že tam plkali kraviny o věcech, o kterých neměli potuchy.
Upřímně se za tuto scénu trochu stydím, protože když jsem je tam takto "školil" cítil jsem radost nad tím, jak jsem nad nimi, a že se jim vlastně v tu chvíli chlubím a frajeřím já. Přitom jak jsem uvedl výše, nejsem znalec ani odborník a leckdo ze střelců toho ví mnohem víc, zvlášť, když jde o detaily. Zkrátka ale potřeboval jsem si i já dokázat před ostatními, že něco znám lépe, než ostatní. A tahle potřeba pramenila z pocitu nízkého sebevědomí, které jsem si v minulosti sám v sobě vypěstoval, ale to je zase jiný problém, který ale s mým nezřízeným nakupováním a prodáváním určitě také souvisí.
Ale zpátky k mojí/naší normálnosti - Ano, je pravda, že se máme vlastně skvěle. Můžeme si pořídit skoro co chceme a otázka je jen ve výši peněz. Žehráme na to, že nějakou bouchačku vyprodali nebo sem nedovážejí náhradní díly anebo že zdražili to a ono. Ve skutečnosti je to zlatý věk legálních zbraní u nás, protože to co můžeme nyní si koupit, o tom se našim otcům nesnilo. Pamatuju se, jak můj táta myslivec si podpultově vyjednal kolem roku 1990 zahraniční kulovnici a všichni mu ji záviděli, protože znali jen pár modelů CZ a ZH.
