Střelectví.cz

Dovoluju si založit toto téma. Důvod je ten, že mě zajímají zkušenosti střelců ze střelby bez chráničů sluchu. Například mě zajímají tyto věci:

- jak to řeší lovci na lovu
- zda si to občas zkusí někdo v rámci tréninku
- jak to mají ošéfované nějací profíci ze zásahovky, když jdou do akce a existuje šance, že se bude střílet

Případně by mě zajímalo, zda má někdo zkušenost s pozdějšími zdravotními následky.

1. Nejsem zdaleka jediný, komu se již povedlo si tinnitus vystřílet. A to přes to, že jsem měl sluchátka a pod nimi ještě špunty (dodatečně si myslím, že právě to byl možná problém). Stalo se tak při premiérové střelbě CG96. Bylo asi 5-8 nad nulou, byl jsem i trochu přinastydnutý, takže po střelbě jsem zalehlé ucho a občasné pískání nejdříve tři čtyři dny sváděl na rýmu. Pak mi to ale nedalo a předsi jen jsem zašel do nemocnice na ušní. Diagnóza jednoznačná - tinnitus. Ty hodnoty co mi naměřili si již přesně nepamatuju. Asi 4-5 měsíců jsem dlabal tuším dva tři druhy prášků, 3/4 roku jsem nestřílel.
Odneslo to "pouze" pravé ucho, a to:

A) stabilním růžovým šumem, jehož intenzita se mění v závislosti na mnoha faktorech (např. aktuální únavě, krevním tlaku, námaze, nastydnutí/chřipce, vniknutí vody do ucha při koupání...)
Čas od času přejde růžový šum do bílého, někdy i doplněného pískáním, a na to jsem si fakt ještě nezvyknul, zvlášť večer když chce člověk usnout je to k zbláznění.

B) ztrátou citlivosti v výšek - cca 10 % (to co na levé ucho slyším "ostře" - např. když si suchými bříšky prstů o sebe zašustím, mám na pravé ucho téměř neslyšné)

2. Můj otec, i nebožtík strýc, oba bývalí sportovní střelci (strýc navíc aktivní myslivec) na stará kolena téměř hluší. Shodně oba jako mladí frajeři stříleli opakovaně bez sluchátek, nebo pouze s hilzničkama v uších místo špuntů. Otec při tom přestal se střelbou někdy v 35-40 letech. Do svých cca 50-55 neměl s ušima problém, ale od té doby postupné zhoršování. Strýc, asi kvůli tomu střílel skoro až do smrti (nebylo mu ani 60), byl od svých cca 45-50 let téměř hluchý. Vlastně ve srovnání s tím kam to dopracoval strýc je otec pouze nahluchlý.

Lékař mi doporučil střelby úplně zanechat. Co se ochrany sluchu týče, špunty považuje za nedostatečné, zejména pak při střelbě výkonnějšími rážemi. Ty impulzy se významnou měrou přenášejí i kostí za uchem. Poškození sluchu je kumulativní, dlouho se nemusí prakticky projevit, až potom po té zhruba 50tce to některé začne dohánět...

Za sebe mám jasno. Bez sluchátek nikdy, ani v rámci tréningu.

Myslivčím už přes 30 let, tam asi nic neřeším, mám klasickou kulovou bez kompu.
Ale před 10 lety jsem si zastřílel z revolveru .357 navíc s kompem, kdo ví o čem píšu tak ví. Prostě normální lidská blbost, na mládí jsem to už svést nemohl.
Taky tak nějak podobně, dva týdny pod práškama, asi po roce se postižené pravé ucho stabilizovalo, samozřejmě do budoucna si iluze nedělám, leta mě doběhnou stejně jako každého.
Od té doby s krátkou jedině se sluchátkama. Dnes je už z čeho vybírat.

Já bych ještě zkusil nadhodit jednu věc do úvahy - jak to řešili chlapi ve válkách, v reálném boji? Co jsem kdy viděl dokumenty třeba z WW2, nikdo se nějakou ochranou sluchu nezabýval (a v boji asi ani nejspíš nemohl). Přesto, když pak ti veteráni mluví v nějakých pořadech, nevypadá to, že by byly totálně hluší. A to těch výstřelů a výbuchů museli absorbovat asi docela dost. Není na to nějaká finta? Třeba jako dělostřelci - nechat při výstřelu otevřená ústa, aby se tlaky vyrovnaly? Nebo tak něco?

1. Jak kdo. Někdo špunty, někdo sluchátky s příposlechem. Někdo vůbec. Dost záleží na tom, jakou střílí ráží a z jak dlouhé hlavně. Na šoulačce skoro vůbec-protože se člověk sluchem orientuje, při střelbě na brojlery jsou sluchátka k vidění dost často, někdy i na naháňkách.
Tu jednu ránu by člověk měl vydržet, i když vím o případu kdy chlap přišel o většinu sluchu na levém uchu, když ještě nevěděl o rozjetém zánětu středního ucha a venku v lese střelil z 308 Win... Takže pokud je čas, nemusí být od věci mít na krku špunty na šňůrce a nasadit ten levý (pro praváky).

2. Vůbec není od věci si jednou za čas prásknout jednu "navolno". I z krátké na uzavřené střelnici, zvlášť pokud člověk nosí. Lidi reagují různě, někdo je OK akorát moc neslyší, jsou lidi kteří mají dost blízko k tomu se pozvracet. Je dobré vědět jak na to moje vlastní tělo reaguje. Nosit, nevědět, muset použít a zjistit, že výstřel v místnosti mi přivodí tunelové vidění, srdcebuch a nauseu, to může být taky fatální.

3. Pokud jsem si mohl všimnout z dostupných zdrojů, zásahovka natupuje se sluchátky-do kterých mají i vysílačku.


Střílím hlavně z hodně dlouhých hlavní-a je to obrovsky znát, takže na venkovní střelnici se některé laborace dají střílet bez ničeho. Jinak lamelové špunty 3M 1271, se sluchátky se do pažby nevejdu. Na uzavřené střelnice špunty a sluchátka.
Tvrdím, že člověk má mít vyzkoušeno jak reaguje minimálně na vlastní kvéry "na holé ucho", ale jinak-chránit, chránit, chránit.

Já jsem toto téma založil, abych se dozvěděl, jak jsou na tom ostatní a zároveň aby sloužilo jako případné varování, že je k tomu potřeba přistupovat zodpovědně.

Právě jsem si taky říkal, jak to sakra dělali chlapi třeba ve druhé světové, aby si zachovali aspoň trochu sluchu.

Já přidám moje zkušenosti. V rámci zkoušení, tak zhruba 2x do roka, jsem střílel z různých zbraní bez sluchátek. Na volné ploše to je vcelku v klidu, obzvlášť z dlouhé, kdy ten zvuk jde dopředu. Mezi stromy se zvuk celkem solidně odráží a není to už tak komfortní. Samozřejmě uzavřený střelecký stav, nebo místnost je už o něčem jiném a toto jsem zkoušel jen jednou z plynovky a startovacím nábojem, abych věděl, jak to vypadá.

Nejčastěj jsem si dával střelbu bez sluchátek s pistolí v rámci tréninku. Jak jsem říkal max 2x do roka a vždy na volné ploše, počet ran tak kolem 5. Vždycky to bylo bez následků, jen v daný okamžik a těsně po střelbě samozřejmě člověku buď pískalo v uchu, nebo ho měl mírně zalehlé, ale do pár minut to bylo ok. Naposled jsem ale zkoušel při tréninku situaci o více ranách, záleželo, jak kdo trefuje a padlo 12 - 18 ran. Navíc byla jedna položka vleže, zbraň byla pod židlí. A tentokrát to už neproběhlo hladce. Kamarád, co se zasekl na zemi, tam dal asi 8 ran. Zjistili jsme, že se zvuk odrážel od země i židle, bylo to jak v tunelu. Druhý den mu pořád ještě pískalo v uchu, tak šel na ušní, přiznal se, bylo mu řečeno, že je debil a musel jezdit na kapačky, protože měl traumatizovaný nějaký nerv v uchu. Já jsem byl přesnější, ale i tak jsem pár dní po střelbě cítil, že to nebyl dobrý nápad. Naštěstí to dopadlo dobře, jen to chtělo čas.

Za mě tedy, pokud to chce někdo vyzkoušet v rámci tréninku z krátké, tak na volné ploše, ve stoje, max 5 ran a bohatě stačí 1x ročně. Já už po minulé zkušenosti asi vymýšlet nebudu a pojedu vždy se sluchátky. Člověk si pak říká, že je debil, co kvůli vlastní blbosti může přijít o sluch. Na druhou stranu je to dobrá zkušenost. Pokaždé, když jsem střílel nějakou situačku bez chráničů, výsledky byly srovnatelné jak se sluchátky, což mě docela překvapilo. Jen teda to člověka jakoby otřese, je to nepříjemné, dezorientující a jiné. Proto je dobré, hlavně u lidí co nosí, tento stav poznat. V reálu by to mohlo leckoho zaskočit a výrazně ovlivnit výsledek.

Poškození sluchu je kumulativní, nevratné a projeví se naplno v pozdějším věku.
Žádná ráže se středovým zápalem není ani na venkovní střelnici bezpečná, nehledě na to jestli to bolí nebo ne. V rámci tréninku na nošení je to IMHO volovina, protože v tom okamžiku jede adrenalin naplno a organismus reaguje úplně jinak než normálně.
Jak se k tomu stavěli za války - tinnitus je u válečných veteránů zdaleka nejčastější zdravotní následek, takže asi tak.

Otec střílel z 90-95 % sportovní pistoli a rychlopalku (tedy .22 Lr a .22 Short). Velkorážnou jen okrajově (.38 WC). A to pouze na venkovní střelnici. Na to nevratné kumulativní poškození určitě není třeba středový zápal, dvaadvacítka zcela dostačuje.

V rámci střílení sem tam dám 1 luger bez sluchátek, 1 s blbě nasazenýma sluchátkama a 1 se sluchátkem jen na jednom uchu. Poprvé to byl docela šok a už jsem ten den nestřílel. Pár dní mi pískalo v uších. Se silnější než luger jsem si už netroufl. Je zajímavý stát pár metrů od střelce bez sluchátek. To se vydržet dá, ale střílet už ne. Nevěřil jsem, že rozdíl pár metrů udělá tolik. A v místnosti z brokovnice buckshot bez sluchátek bude určitě K.O. pro všechny.

Brokovnice není až tak zlá, pušky jsou daleko horší, zvlášť mikroráže s kompem. Rozhoduje tlak na ústí.

Tak jsem byl taky tak trochu chytrolín a říkal jsem si ti chlapi v zákopech určitě tak měli sluchátka.Ha, ha. Dal jsem si cca 20 ran z Mosinky bez sluchátek na venkovní střelnici. Týden pískání v uchu a na ucho od té doby slyším tak na 50%.Už nebylo ha,ha. U doktora jsem nebyl. Samozřejmě od té doby mám sluchátka i s malorážkou.

Jedna z věcí co se zmiňuje při nástupu jako pracovník přepravy cenin, je při výstřelu ve vozidle, otevřít hubu.
Jako spousta lidí mám zkušenost s výstřelem bez chráničů, ale dělat to záměrně silně nedoporučuji.

Tak zrovna třeba u Trapu a Skeetu to hůř schytají ty co čekají na svůj terč než ten co zrovna střílí. A jedna vzpomínka z mládí - poprvé jsem si (domněle) bez následku (jen týden zalehlo) vykoledoval) u při obsluze vrhačky v malý věži, když jsem zapoměl sluchátka.

Ještě se zeptám - vy, co jste byli ještě před rokem 89 na vojně, jak se to tehdy řešilo u střeleb třeba z 58 ? Dávali jste si třeba vatu do uší? Nebo se střílelo prostě volně?
Jinak si myslím, že to otevření pusy by mohlo pomoct snížit následky. Ale sluchátka jsou přece jen jistota

Já sloužil 1982-84 v Kroměříži, stříleli jsme na Hvězdě a v Bzenci. Fasovali jsme na střelby vatu Akuver. Ale je pravdou, že jsme byli radisti a i ve stanicích jsme měli ve výbavě voskové špunty do uší pro případ střelby.

Na vojně 83-85 jsme taky fasovali vatu do uší, ale jako šofér jsem toho tehdy moc nenastřílel. Vynahradil jsem si to až na starý kolena. Střelbě nazdar.

Pokud si pamatuju, před střelbama chodil výkoňák a nenápadně rozdával gumám kousky vaty. Vojáci nedostali nic, voják byl totiž hmota, určená k opotřebení. Velmi působivý efekt byl, když se ocelový okraj helmy při přilícení dotknul nějakým způsobem kosy. Po takové ráně nezvonilo jen v uších. Záhy to ale přešlo. Hluchej jsem až po jednom výstřelu z 357 o dvacet let později, což dneska po pětadvaceti letech manželství vůbec nevidím jako vadu.

Na vojně okolo 74 , granáty, střelba dost v hojné míře. Většinou dávky, dát si vatu do uší snad ani nikoho nenapadlo.
A co by tomu řekla vyšší šarže, že si jako vojáček cpe vatu do uší.
Ovšem nikomu to zásadně nedoporučuji. Jednou v zápalu na kryté střelnici jsem si vystřeli z .223 Rem a neuvědomil si,
že nemám sluchátka. Následovalo leknutí, že sem si málem ukrup.

Jednou jsem si dal bez sluchatek na venkovnim uzavrenem stavu ranu z kulovnice 8x57. Bylo mi receno, ze to zvladnu. Zvladnul jsem, ale nic horsiho jsem v zivote nezazil... ma prvni rana z dlouho zbrane. S laskou na to dodnes vzpominam. Zatim slysim. Ted jste ve mne probudili tuhle zapomenutou a potlacovanou vzpominku. Roky jsem si na to nevzpomnel az do dneska. Pri psani, tohoto postu a pri vzpomince samotne se zacnu automaticky lehce potit

Před mnoha a mnoha lety... no, řekněme, že mi bylo asi 25, jsem si dal 9 zásobníků ze vz.58 bez sluchátek. V podzemní střelnici.
Zajímavá zkušenost, první rána bolela, druhá míň, třetí už byla v pohodě. Po dostřílení jsem měl zvláštní dutý pocit v hlavě (tohle prosím nekomentujte ), v uších mi pískalo tak dvě hodiny. Trvalé následky nezaznamenány, ale opakovat to už nebudu.