Doutnáková mušketa

[enfield2]

Děkuji vám všem za zajímavé informace.
Ano, v Asii doutnákovky používali velmi dlouho a div že je pak nenahradili rovnou puškami - zadovkami na jednotný náboj to je samozřejmě nadsázka. Ale Asie je mimo můj zorný úhel a mám tendenci Asii a jejich zkušenosti s podobnými zbraněmi sledovat jen okrajově. Mě ty doutnákovky zajímají hlavně v evropském kontextu.

Když jsem nad tím tuhle tak přemýšlel, tak systém doutnákového zámku byl zatím asi nejdéle používaný. Když vynechám tu Asii, tak v Evropě už v roce 1411 existuje rukopis, na kterém je miniatura střelce z píšťaly, která má jednoduchou páku ve tvaru S, na jejímž konci jsou "kleštičky" které drží lunt a zatažením za druhý konec té páky - spouště se lunt přiblíží k zátravce a bum. A i když v době husitství se píšťaly a hákovnice odpalují ručně - přiložením luntu, tak ten jednoduchý pákový systém byl známý a používal se také.
Tím chci říct, že pokud to vezmeme zaokrouhleně, tak od cca 1410 - do 1710 se ve vojenství ve velké většině používaly "pušky" odpalované doutnákem. A to je 300 let. I když v průběhu tohoto období byly vyrobeny i kolečkové zámky a později i křesadlové, tak doutnáky hrály po těch 300 let první housle. Křesadlové zámky zažily zlatou éru asi od těch 1710 - 1840- takže třeba 130 let. Perkusní zámky možná těch 60 let a to asi ani ne, snad jen 50 roků a pak už je to moderna.

Nehleďme prosím na pár let sem pár let tam. Ale tak či onak mi vychází, že doutnákový systém trval nejdelší dobu. To jsem si dříve nějak neuvědomoval a musím říct, že pro mě osobně to znamená pokusit se o návrat ke kořenům a alespoň jednu doutnákovku pořídit.

Jak psal Grimpo, tak téměř hotový zásah na 50 metrů do A4 je moc pěkný. Takže věřím, že trénovaný střelec se i na těch 100 metrů mohl klidně trefit do chlapa naproti, za předpokladu, že měl vychytnou střelu, těsnění, prach a vše okolo.

Muselo samozřejmě záležet i na mířidlech. Vojenské pušky měly často jen obyčejnou mušku. Ale jsou i takové nálezy, že i doutnákové muškety mají hledí i mušku. Podobně to mají i některé arkebuzy s knoflíkovou spouští. A jak už psali přede mnou, jsou i doutnákovky s tunelovým hledím - v podstatě dioptrem a jemnou muškou na konci hlavně. Naproti tomu puškaři sekali ve stejné době i pušky zcela bez mířidel.
Nejvíc mě dostalo, když jsem na fotce originálního nálezu hákovnice z první poloviny 15. století viděl hrubou mušku a světe div se i vykované hledí.... Jestli to však bylo už takto z výroby nebo to hledí k hákovnici přidal nějaký puškař - kovář o léta později, těžko říct.

V každém případě doutnákovky za větší studium a seznámení se s nimi určitě stojí.

A případ Asie - no koment. Tam je to na univerzitní studium, když je používali tak dlouho a sami pro sebe to dotáhli k jisté dokonalosti.

[Black Powder]

Nevím jak perličková muška, ale na arkebuzách v plzeňském muzeu jsou vidět miřidla v podobě prakticky pra-dioptru.

Zadný diopter mám na mojej Basel 1550 ... len je otázne, či bola v podobnom období predná perlička.

[Grimpo]

Jak pravila Bába Futéř - zapomeň na vychytávky. Střílelo se, když se dalo rozeznat bělmo očí protistrany. Salva, padni kam padni.

V kontextu Evropy - doutnákovka mušketa - co nejrychleji nabít, vystřelit, nechat předstoupit další řadu, co nejrychleji nabít... na vychytávky jako ucpávka, to je asi možno zapomenout.

Obecně bych o pokročilejších metodách nabíjení uvažoval až u kolečkovek. Složitá a drahá to věc, takže pouze důstojnictvo, nebo menší jezdecké oddíly.

Ta "S" páka, to bude nejspíš tzv. "serpent", tedy had.

A myslím že dříve než na spoušť došlo u doutnákového zámku na spušťadlo v podobě tlačítka na boku zbraně. Kohout už byl "předepnutý" pružinou. Jestli byly systémy s "automatickým odkrytím pánvičky netuším. Mechanicky to není náročné, věřil bych že něco bylo.