Náboj vz.22

[Styblo31]

Kolega čerstvě tormentoval pistoli vz. 24 a na zkušebně mu tvrdili že mu nedoporučují používání nábojů 9mm. Browning. Máte někdo obdobnou zkušenost? Já se s tím setkal prvně. Existuje vůbec zdroj nábojů vz.22? A případně jak je nahradit?

[jpp]

Zdroj: naboje.org

Stručně o historii náboje 9mm vz.22

Po vzniku Československa hledala armáda vhodný model pistole pro zavedení do výzbroje. Kromě jiných modelů byly zkoušeny i německé pistole Nickl v rážích 9 mm Luger, 9 mm Browning Short a 9mm Nickl. Pistole Nickl byla po určitých úpravách a po širších zkouškách přijata do výzbroje československé armády jako pistole vz. 22. Byla opatřena komorou pro náboj 9 mm vz. 22, což je rozměrově náboj 9 mm Browning short laborovaný na vyšší výkon (tedy určitá obdoba náboje 9 mm Fromer). Náboj je laborován celoplášťovou střelou o hmotnosti 6,0 g o počáteční rychlosti 300 m.s-1.

Náboje 9mm vz.22 a 9mm Browning K nelze rozměrově odlišit, a to ani rentgenem ani po delaborování. Oba jsou laborovány shodnou střelou o hmotnosti 6,0 -0,15 g. Délka střely je 12 -0,2 mm, průměr střely u 9mm Br.K 9,03-0,02 u náboje 9mm vz.22 9,02 -0,03 (dle výkresů z 30-tých let).V tehdejší době měl náboj vz.22 o 1 až 2 setiny gramu větší prachovou náplň, což je myslím pro běžného zájemce neodlišitelné. Ve 30-tých letech byla u 9mm Br.K Vo- 265-270 m/s, u 9mm vz.22 300 m/s. V poválečném období však byla rychlost střely u 9mm Br.K zvýšena na Vo-275 až 292 m/s. Tedy byl výkon náboje Browning prakticky srovnán na vz.22 (vyskytují se krabičky Sellier a Bellot značené 9mm vz.22 s náboji značenými SBP 9 mm K a byly prodávány pro civilní odběratele.
Náboj 9 mm vz.22 se ale pozná vizuálně naprosto spolehlivě podle vojenského značení - na 12 hod.výrobce, na 9-té a třetí hod. rok výroby a na 6-té hod. měsíc výroby. Odlišné je pouze značení s kódem dou pro německou brannou moc. U náboje 9mm Br.K tuzemské výroby se vyskytuje náznak vojenského značení v r.1930 a možná i v dalších letech), není zde však dno křížově rozděleno, je bez těchto čar.

Bylo prováděno zkoušení legalizovaných pistolí vz.22 ve zkušebně v Praze, kde požadovali původní náboje vz.22. Problém zde není v náboji, ale ve vývrtu hlavně pistole, který je menší než připouští C.I.P. jako minimální a proto nelze tyto pistole vyzkoušet dle C.I.P. pro náboj 9mm Br.K.

[Styblo31]

Já jsem z Pi vz. 24 vždy střílel 9Br., nevím o nikom kdo by do vz.24 používal jinou munici. Kolegova tormentovaná má naměřeno "vývrt 8.76, vývrt ústí 8.77".

[Grimpo]

Nabojnice naboje vz. 22 by mela mit silnejsi dno oproti klasickemu 9mm Br.

Jinak co se tyce vyvrtu, nevim jak u vz 24 ale dle Skramousskeho knihy opravdu neni dobry napad strilet 9mm Br ze vz 22.

[Oto]

Vizuálne porovnanie nábojov 9mm.vz.22 a náboja 9mm K

[Oto]

Ešte jeden náboj vz.22 vyššie menovaný s označením SBP 9mm K pre civilných odberateľov.

[Grimpo]

Je nějaká možnost, že to značí Sellier Bellot PRAHA?

[munition]

Samozřejmě, výrobcem je Sellier Bellot. Nicméně signatura SBP byla používána i poté, co již firma sídlila ve Vlašimi.

[Grimpo]

Ach tak. Mám pár starých vz.22, tak jeden vezmu, kleštinou vytáhnu střelu a pak udělám řez toho dna. A to samé s hilznou 9mm Br. Zajímá mne jak moc velký rozdíl mezi tím bude.

[yenek]

Stejně tak jako byla na počátku 20.let řešena otázka jestli náboj 8x50 R Mannlicher nebo 7,92x57 Mauser, byla řešena i otázka jakou pistoli a jaký náboj do ní se bude napříště používat.
Jednou z testovaných zbraní byla i pistole pocházející z konstrukční dílny závodu Mauser v Oberndorfu nad Neckarem. Konstruktérem pistole byl ing.Josef Nickel. Zkoušené pistole Nickel byly v rážích 9mm Luger, 9mm Browning short a 9mm Nickel. Pistole uspěla a byla zavedena jako pistole vz.22 (část pistolí byla vyrobena v závodě Mauser a od roku 1922 probíhala licenční výroba v brněnské zbrojovce) a po nevelkých úpravách pak jako pistole vz.24. Obě jsou komorovány na náboje ráže 9mm. Pistole vz.22 používala náboj 9mm Nickel. V pistoli vz.24 byl používán náboj 9mm vz.22.
Rozměrově je náboj vz.22 shodný s nábojem 9mm Browning short (9mm Browning krátký, 9mm Br.K.). Oproti 9mm Br.K. je náboj vz.22 laborovaný na vyšší výkon. Udává se, že náboj vz.22 měl o 1 až 2 setiny gramu větší prachovou náplň. Celkové množství prachu v nábojnici se pohybovalo kolem 0,27 g.
Náboj je osazen celoplášťovou střelou o hmotnosti 6,0 -0,15 g. Délka střely je 12 -0,2 mm a průměr 9,02 -0,03 mm. U nábojů z 30.let je udávána rychlost střely 300 m/s (9mm Br.K. měl rychlost 265-270 m/s).
Předválečný (a částečně i válečný) náboj vz.22 lze identifikovat podle kombinace několika prvků - drážka na nábojnici, výrobce a vojenské značení na dně nábojnice.
Nábojnice náboje vz.22 je v horní čtvrtině opatřena vytlačenou drážkou. Ta měla zabraňovat přílišnému zasunutí střely do nábojnice.
Za první republiky dodávaly náboje vz.22 firmy Muničné zavody Bratislava, Sellier&Bellot Vlašim a Zbrojovka Brno.
Poslední důležitou indícíí náboje vz.22 je vojenské značení. To bylo stejné jako u nábojů 7,92x57 Mauser tj. na 12 hod.značka výrobce, na 9-té a třetí hod. rok výroby a na 6-té hod. měsíc výroby. Jednotlivé čtvrtinové sektory jsou odděleny čárkami a vytváří tak kříž. Spára mezi zápalkou a dnem nábojnice byla zalakována černě.
Jistou zvláštností jsou náboje od SB z roku 1930 (a možná i z dalších let). Jedná se o náboj 9mm Br.K. U tohoto náboje se vyskytuje náznak vojenského značení, dno nábojnice zde však není křížově rozděleno, je bez těchto čar. V horní části nábojnice není provedena vylisovaná drážka.

[Jimram]

Zdravím, mám čerstvě čz vz 24 a když zkouším nabít 9 mm browning krátký (SB), poměrně velké procento vázne v komoře už asi 5 mm od odpovídajícího zasunutí náboje. Asi je docela těsná komora, ale hlavní příčinou bude hrdlo nábojnice roztažené střelou na cca 8,50 mm, tedy nad CIPovou hodnotu jak Browningu, tak vz.22. Je možné hotové náboje přežehlit v celoformátovací matrici po vyndání vypichovací jehly? Dál s tím souvisí zásobník, který je u pistole z čz 27 a zatím vypadá získání originálního v nedohlednu a zvažuji úpravu stávajícího buďto vybroušením cca 0,1-0,2 mm zevnitř, další možností by bylo rozříznutí zadní stěny a opětovné svaření po rozevření o cca 0,2 mm a třetí možností je využití zásobníku z jiné pistole, který má vhodné vnější rozměry, ale nevím, zdali existuje (své typy sice .mám, ale bez oměření šuplerou je to jenom hypotéza). Vím, že když bylo po ruce víc dvacetsedmičkových zásobníků, dal se mezi nimi najít volnější, ale tuhle možnost nemám. Má někdo nějaký osvědčený postup?