Také dokážete nabít "The Kentucky Rifle" za 20 vte

[Fandaks]

Postup při nabíjení křesací KENTACKÉ pušky.
(volný překlad z amer. originálu "The Kentucky Rifle" od Johna G.W.Dillina)

Charakteristika KENTACKÉ pušky: křesací puška s hlavní dlouhou 44" a
ráží kolem .45cal.,stříbrná muška tvaru plochého ostří, hledí se zářezem tvaru "V" bez možnosti nastavení, pažba z javoru s kovovou schránkou, váha pušky 8-9 liber.

Toto je postup nabíjení, jaký používali lovci a průzkumníci americké divočiny v dobách kdy došlo k bojům s indiány, nebo na lovu, když bylo nutné pušku rychle znovu nabít.
Předpokládejme, že puška je ve stavu těsně po výstřelu. Kohout je spuštěn, ocílka je odklopená a na pánvičce není žádný prach.
První procedura je vytření hlavně. "Červ", který je pevně obalen hrubým,tukem namaštěným provaznickým konopím, je vytažen z kovové schránky v pažbě, nebo z kožené lovecké brašny. Nabiják je vytažen ze své pozice pod hlavní a "červ" je zašroubován do tenčí části nabijáku. Botka pažby je poměrně značně odstrčena v levo a dopředu, levá ruka pevně uchopí ústí hlavně. Vytěrák držíme v pravé ruce, ale tak volně aby se mohl otáčet v drážkách při zasunování a vytahování. To opakujeme 2x až 3x. Pak je vytěrák vytažen a opřen o vhodný strom nebo je držen mezi koleny. Puška je nyní přitažena přímo k sobě a držena svisle levou rukou. Střelec nyní profoukne hlaveň aby vyčistil kanálek mezi hlavní a pánvičkou. Jestliže je kanálek volný, tak ví, že nebude muset použít čistící bodec. Ucpaný kanálek se musí prošťouchnout. Nyní botku pažby znovu odstrčíme do leva a pušku si přidržujete mezi tělem a levým předloktím asi jednu stopu pod ústím. Růžek na prach a lovecká brašna na pravé straně jsou posunuty pravou rukou kupředu. Levá ruka se chopí prachové odměrky, která je zavěšena na brašně nebo na prach. růžku. Pravou rukou uchopí růžek, zdvihne ho k ústům a zuby vytáhne špunt. Pak pravá ruka nasype prach do odměrky a růžek je uzavřen a odložen. Pravá ruka převezme odměrku a nasype do hlavně prach.
Nyní vyndáme z brašny flastr, buď plátěný nebo kožený a dáme ho na ústí, kde flastr pomocí prstů pravé ruky vystředíme a držíme ho na místě palcem levé ruky po tu dobu, než vyndáme kouli a dáme ji do středu flastru. Pak pravou rukou zdvihneme nabiják a ve svislém směru položíme jeho hlavu na kouli a zatlačíme kouli na prach. Nabiják vytáhneme a vytěrák odšroubujeme, ledaže očekáváme v příštích okamžicích další střelbu. V tom případě nabiják nerozebíráme, nečístíme ho a nezasunujeme jej na jeho místo pod hlaveň.
Puška byla nabita a nyní následuje "priming" - příprava křesacího zámku k odpalu.
Pušku položíme křížem přes levou ruku, ocílka je odklopena,kohout spuštěn nebo natažen na první (bezpečnostní) ozub. Jestliže nyní na pánvičce vidíme pár zrnek prachu, nemusíme zátravku pročišťovat bodcem a můžeme na pánvičku nasypat velmi jemný prach z malého růžku, který zabezpečí rychlý a jistý zážeh. Pak přiklopíme ocílku, natáhneme kohout, zdvihneme pušku, zamíříme a pálíme.

Předešlý popis nabíjení, může být považován za běžný standart, ale byly také výjimky. Někteří lovci a průkopníci měli předem připravené olověné koule v plochém kusu dřeva, ve kterém bylo 3 až 5 otvorů. Do nich se zasunuly kule s namaštěným flastrem. To umožnilo střelci podstatně zrychlit akci. Jiní lovci nabíjeli tak, že na ústí položili pruh namaštěného plátna, nasadili kouli,zamáčkli ji do hlavně asi 11mm hluboko krátkým koncem startéru. Pak jednou rukou plátno drželi a nadzvihovali a s ostrým nožem v druhé ruce plátno kolem ústí odřízli. Flastr byl dostatečně velký aby kouli obalil a zabránil poškození střely při nabíjení na prach.

Flastry mohou být kulaté, čtyřhranné, nebo je můžeme odřezávat na ústí. Čtvercové flastry nebyly používány často, ačkoliv výsledky s nimi byly dobré, pokud se takový flastr dobře vycentroval na ústí. Ovšem špatně vycentrované flastry,budou střely nepravidelně rozhazovat po terči, většinou k pravé straně.
Tento výše uvedený nabíjecí postup se může zdát pracný a pomalý, ale tehdy byl velmi dobře nacvičen každým lovcem, protože to byla nezbytnost důležitá pro obživu a přežití. Experti těch dnů dokázali opakovat nabíjení a výstřel ve 20 sekundách. Autor těchto řádků (kapitán John W.DILLIN) sám viděl celý proces opakovaného nabíjení, zamíření a výstřelu za pouhých 27 sekund.(někdy kolem roku1920)
Také se tvrdí ve starých pramenech, že za bojové situace tito střelci drželi své flastry v levé ruce mezi prsty a pár koulí si dali přímo do úst, aby zrychlili celou nabíjecí akci. Křesací kámen vydržel asi 50 výstřelů a stál v oněch časech kolem 2 centů. Dovážel se z Anglie.
Nakonec pár slov o střelbě do terčů.
Staří američané používali různé formy terčů k soutěžím a dálka střelby byla minimálně 20 yardů až po 100 yardů. Zřídka na vzdálenosti delší. Jako terče byly používány rozštípnuté špalky dřeva,kusy lepenky a oblíbený terč byl také připínáček na který se střílelo ze 20 yar. ze stoje (of hand - z ramene). Na tyto jednoduché terče se namalovala značka, většinou prostý kříž, nebo kruhy. Na dálku 40, 60, 75, a 100 yardů se střílelo vleže, buď s opřeným ústím, nebo vleže z loktů, podle předem domluvených pravidel. Zásahy se měřili "provázko-
vou metodou". Na kolíček o průměru střely se připevnil provázek. Kolíček se zasunul do otvoru po střele a délka provázku ke středu se změřila a sečetla. Obvykle se střílelo na 5 ran. Majitel nejkratší míry se stal vítězem. Oblíbená byla také střelba na živého krocana. Někdy byl krocan přivázán ke kůlu asi 200 yardů od střelce s tělem plně vystaveným střelám. Jindy byl pták jen v dálce 100 yardů, ale tělo bylo zakryto a chráněno. K zásahu byla vystavena jen hlava a krk.
Příležitostně se střílelo na jiný živý terč, což byla často veverka na stromě. Střílelo se samozřejmě ve stoje.
V pozdější době se ke známým střeleckým polohám přidala poloha vleže na zádech a nebo vleže na boku, kdy předpažbí nebo část pušky v blízkosti mušky se opírá o lýtko nebo o chodidla. Tuto polohu přinesli mezi obyvatelstvo zkušení zálesáci z hor, kde byli nuceni střílet dál než jen na 100yardů. Těmito polohami se střílelo na soutěžích v 19 stoleí např. na střelnici v Creedmoor, kde se mohlo střílet i vsedě.

[solory]

obávám se, že bych při takové rychlosti a stresu, nějakou kouli pozřel při výstřelu a zemřel hlady a na otravu olovem
mazec

[Peggy]

Při dynamických úlohách mám změřeno, že první nabití trvá průměrnému střelci až 40 vteřin, doba se při dalších ranách zkracuje pod 30 vteřin. Dvacet sekund nevidím až tak nereálně, špičkové časy jsem napočítal kolem 15s.
Záleží ovšem na způsobu nabíjení, nabíjení papírovou patronou je podstatně rychlejší. Dřevěné zásobníčky běžně používáme a jsou SUPER. Nejde ovšem o klasickou tečovku s nároky na maximální přesnost.