CZ 805 - nová útočná puška od ČZ

[DPMS]

Vojáci podrobili nabízený CZ 805 Bren velmi silné kritice. Zkoušky se pro nevyhovující výsledky opakovaly. V „Závěrečné zprávě z doplňkových vojskových zkoušek“ zřízená komise podle priorit např. doporučuje:

1. Dovybavit CZ 805 MC šachtou.
2. Dovybavit CZ 805 sklopnou teleskopickou pažbou.
5. Odstranit dvourannou dávku.

Jenže jedni navrhují a druzí rozhodují. CZUB si příslušný kontrakt již dopředu vyjednala s politiky. O tom mj. svědčí i od reality zcela odtržená prodejní cena, a to za čerstvou novinku a bez bojových referencí (reálně za „polofunkční prototyp“). Útočná puška CZ 805 Bren měla od počátku velké problémy, a tak s masivní politickou podporou v zádech ve vyjednáváních stále velmi silná CZUB přistoupila jen na některé požadavky.

Např. sklopnou teleskopickou ramenní opěru se armádě nakonec podařilo vyhádat ještě před hromadnými dodávkami, byť této změny bylo mj. zneužito k přehození odpovědnosti za značné z prodlení dodávek CZ 805 Bren na „nadstandardní“ požadavky A ČR.

Přechod na MC šachtu pro Stanag Magazines se podařil až cca v polovině přezbrojení, kdy MC šachtu CZUB po vývojové stránce dotáhla a odzkoušela až v minulém roce. Donutily ji k tomu nejen požadavky armády, ale i problémy s originálními CZUB zásobníky, a požadavky dalších potenciálních zákazníků. Problémem této pozdní modernizace CZ 805 Bren je však nekompatibilita zásobovacího ústrojí u čerstvě zavedené útočné pušky v rámci jednotek a útvarů MO ČR. Patrně světová rarita…

Dodatečně lze změnit mnohé. Ale např. úprava napínací páky, tedy její „ohnutí směrem dolů“, může současně zvýšit riziko jejího zachytávání o podpůrnou ruku, jelikož napínací páka se pohybuje na poměrně značné dráze (viz video). Ale možná by se zde podařilo najít vhodný kompromis. V případě in-line ramenní opěry budeš limitován stávající pozicí výhozného okénka a tedy i směrem vyhazování nábojnic a samozřejmě i přilícitelností do mířidel a zaměřovačů. Tzn., aby ramenní opěra s menším lomením vůbec umožňovala přes běžně vyráběná mířidla a zaměřovače (do značné míry standardizované stavební výšky) pohodlně mířit. Takové změny v každém případě znamenají další a nemalé náklady a čas na vývoj, zkoušení funkčních vzorků a kompletní přípravu hromadné výroby…..

Řešíme zde ergonomické detaily, ale např. na videu předvedené plastové zásobníky, alespoň ty dodané MO, jsou náchylné k nechtěnému uvolnění sloupce nábojů. Pokud např. při rychlém přebíjení zachytíš zásobníkem, tedy náboji v něm o hranu šachty zbraně, náboje ze zásobníku doslova vystřelí. Co by to znamenalo při přebíjení ve stresu, v přímém kontaktu s nepřítelem, zdůrazňovat nemusím. Pokud má někdo CZ 805 Bren S1, tak nám napište, jestli i tyto zásobníky vykazují stejný nešvar.

Cena zbraně se skládá z řady dílčích položek včetně marží a daní. Tak např. u zbraně s maloobchodní prodejní cenou 50 tis. Kč tvoří u nás jen DPH 21% ceny, tedy cena této zbraně bez DPH je 41,32 tis. Kč. Tato cena mj. zahrnuje výrobní náklady a obchodní marži výrobce, marži prodejce apod. Takže pokud za zbraň zaplatíš např. 30 tis. Kč, jsou výrobní náklady obvykle v řádu tisíců Kč. Tak funguje kapitalismus a tržní hospodářství prakticky u veškerého zboží.

[ufo]

Napinaci paku udelat u pistaku statickou neni az takovy problem.
Sklopka/teleskop ok, jeste u toho muze byt stavitelna licnice a mas po problemu.
Vzdyt to umi i ti sasci od CAA.

[Parabellum]

Co se týče "nešvaru" vylítnutí nábojů ze zásobníku. Tak to bych jim nevyčítal. To se dá udělat i se zásobníkem z vz.58. Prostě pánové, je to stroj a ne perpetum mobile. Všem nikdy vyhovovat nebude, prostě to co vyhovuje jednomu nemusí sedět jinému. Třeba já bych si nikdy nekoupil auto francouze, jedině německé. A dokážu na něj plivat z tolika hledisek, stejně tak jako francouzomilové je za ty samá hlediska milují...

To na co tu nadáváte u CZ805, tak mě třeba vůbec nevadí a nevidim v tom nic, než jen si vytvořit správné střelecké návyky pro tuto zbraň. A ani se nedivim, že armáda chtěla u nové zbraně v podstatě zachovat způsob ovládání jako u vz.58 (pohybující se napínací páka, záchyt zásobníku). Samozřejmě tento přístup spíš odpovídá odvedenecké armádě a né armádě profíků, u kterých by neměl být problém vypěstovat a udržovat nové návyky. Nicméně i v této době, kdy je v populaci stále spousta záložáku, schopných služby a s vypěstovanýma návykama na vz.58, tak si myslim, že to neni od věci.

Navíc mě osobně pohybující se natahovací páka opravdu vyhovuje, v případě značného znečištění a nedovření závěru rači jednou pořádně bouchnu do páky, než vztekle bušit do doražeče ala M4/M16, nebo lovit sklopnou páku G36. A šachta ? Osobně nemám problém s výměnou zásobniku u obou řešeni jak AK tak M4, na oboje jdou uplatnit fígle, kterýma ten zásobník dokážu vyměnit stejně rychle.

A šachta u armády ? Nebojte se že si časem nečenžnou všechny na typ který jim bude vyhovovat. Dyť jde pouze o pár tisíc zbraní a šachtu dokáže vyměnit určitě každej útvarovej zbrojíř. A ta dočasná nekompatibilita ? S tim bych si nelámal hlavu v období, kdy stejně je stále zaveden a používán vz.58. Jediné co si chce pohlídat, je aby tyto rozdílné zbraně nebyly zrovna u jednoho útvaru - to by fakt potom bylo nesmyslne.

[DPMS]

Co se týče vypadávání, či lépe "vystříknutí" nábojů z originálního zásobníku CZUB (dodané MO), tak tyto jsou k uvedenému nešvaru neobyčejně náchylné. Někdy postačí i razantní doražení do zbraně s otevřeným závěrem a nábojiště je plné nábojů. To je vlastnost nepochybně zcela nežádoucí. U zásobníků pro vz. 58, AK/AKM/AK74 či u kvalitních pro M4 se tento jev, pokud jsou správně naplněny, prakticky nevyskytuje. Proto mě i zajímalo, zda k CZ 805 Bren S1 dodávané zásobníky tímto nešvarem nadále trpí, či již nikoli.

Jak jsem již několikrát zdůraznil, vycvičený střelec dokáže fungovat se vším, proč ale s moderní zbraní manipulovat „složitě a postaru“, což vadí zejména ve stresu, když to jde mnohem rychleji a především efektivněji.

Opakuji již poněkolikáté, zadávací dokumentace k inkriminovanému „výběrovému řízení“, tuto zastaralou koncepci ovládání zbraně nikterak nevyžadovala. Aplikovaná konstrukční řešení jsou tedy výhradně dílem CZUB.

Rovněž příliš nesouhlasím, že ovládání CZ 805 Bren, mělo být jakousi kopií manipulace se vz. 58. Zaprvé je zde v zajištěné pozici blokován závěr, a to vyžaduje oproti vz. 58 citelně pozměnit manipulační návyky (např. nabíjení/vybíjení) a dril, za druhé je napínací páka přestavitelná, a to rovněž, pokud je umístěna na straně podpůrné ruky, vede k podstatným odlišnostem při intuitivním ovládání zbraně.

Statická i „pevná“ pohyblivá napínací páka mají své výhody i nevýhody. Při značném znečištění zbraně však pohyblivá napínací páka záchranu nepřinese. Vlastní razance dynamicky se dovírajícího závěru pomocí vratné pružiny je značná, takže jen poměrně málo reálně vzniklých situací je možné vyřešit pouhým doražením závěru pomocí napínací páky.

Pokud se tato operace nepovede, např. silně deformovaný, rozměrově vadný náboj, nebo zaklíněné nečistoty, takovým pokusem ještě více zablokuji závěr, a budu s tím dlouho bojovat. Např. U.S. instruktoři nedoporučují u M4 závěr dorážet, ale zádržku řešit vyhozením náboje a opětovným nabitím nového. Pro vycvičeného střelce je to velmi rychle proveditelný úkon, mj. rychleji, než pokusy o dorážení závěru pomocí doražeče.

Vezmeme-li v úvahu lahvičkový tvar a vysoké tlaky náboje ráže 5,56x45 budou uzamykací vůle systému v setinách mm, takže větší množství nečistot, rozměrově vadný a nebo silně deformovaný náboj dorážením pomocí napínací páky stejně snadno nepřekonám.

U moderní zbraně, kde musím automaticky předpokládat aplikaci zaměřovačů, či celých zaměřovacích systémů, by napínací páka měla umožnit snadnou a rychlou manipulaci a současně uživatele nikterak neobtěžovat.

Z hlediska základní konstrukce se řešení uplatněné u CZ 805 nevymyká, ale vlastní provedení, kdy páka překáží a obtěžuje, je opravdu faux pas. Ono zde nejde jen o vlastní střelbu, ale o nošení s plnou výstrojí a manipulaci se zbraní ve stísněných prostorech.

Zásobovací ústrojí MO ČR nepochybně časem sjednotí, velmi pravděpodobně na Stanag Magazines. To ale znamená další výdaje u beztak již notně předraženého přezbrojení resortu MO útočnou puškou CZ 805 Bren. Podle dosavadních normativů to bude cca 8000 MC šachet, 64000 Stanag zásobníků, a nové sumky pro cca 8000 uživatelů. Takže jsme u dodatečného a zbytečného výdaje v řádu desítek milionů Kč, samozřejmě z našich daní...

[Parabellum]

Souhlas, to jakým způsobem se mrhá penězma daňových poplatníku mě taky hezky se.. a rozhodně neobhajuji dodatečné "dovybavování", ale to bych neházel na hrb CZUB, to je jen obchodník. Co si armáda objednala to taky dostala. To že teď zjišťuje že by to chtělo jinej zásobník a šachtu...atd., je sice smutné, ale při tom marastu zaplať pánbůh, že ta puška má aspoň možnost výměné šachty a tak se to celé dá sfouknout ještě relativně snadno a "levně".

Jinak neoháněl bych se neustále, že něco neni v zadávací dokumentaci. Sám pracuji jako projektový konstruktér a v dnešní době dostat na začátku projektu přesnou specifikaci, toho co vlastně zákazník chce je bohužel jen zbožné přání a projekt se ti během vývoje doslova mění pod rukama. Bohužel dnes už ani zákazníci nevědí co vlastně chtěj a o to je práce konstruktera těžší. Pokud já vim, tak již během testování prvních vzorku CZUB zvala "odborníky" z armády, několik kusů testovali vojáci a na základě jejich připomínek se zbraň upravovala (především způsob ovládání). To, jak má teď zbraň konfigurované ovládání, to je opravdu na přání armady.

A teď dotaz do placu: V podstatě každý kdo tu přispívá si již měl možnost z Brena zastřílet. Zkoušel ho někdo na mířenku, jaká se z něho dá dostat přesnost na 50 a 100m ? Jaké se komu povedly nejlepší soustřely ? Jelikož o koupi Brena uvažuji (už kvůli jeho kontroverznosti ), tak by mě taky zajmalo, jaký je na tyto vzdálenosti rozdíl v přesnosti mezi A1 a A2 ? Osobně když jsem je měl v ruce, tak A2 neni tak těžká na čumák a tudíž je vyváženější, ale zase bych nerad, ztratil něco z přesnosti. Za to mi trošku té váhy na čumáku nestojí.

[glock1719]

Co se týká přesnosti: s dlouhým a namontovanou optikou (mojí), náboji Hornady Superformance 55 gr na 100 m , bag , puška přeleštěný spouškák.
Prvních 10 ran je v pohodě.K terči a zpět.
Pokud si dobře pomatuji tak těch 10 ran bylo v kolečku 4 cm.
ALe dalších 10 ran se už roztáhlo.Po zahřátí se tam něco děje co boří soustřel.
Nicméně to není odstřelovačka .
Co se týká přesnosti tak puška svou práci odvede.To ostatní je holt jinde.

[DPMS]

Kdyby stát zaplatil CZUB celý vývoj zbraňového kompletu CZ 805 z našich daní a dále by se již neekonomičnosti v tomto projektu v neprospěch státní pokladny neděly, tak bychom si mohli oproti nynějšímu stavu vlastně gratulovat!

K přechodu na Stanag Magazines hodně přispěly i problémy s originálními CZUB zásobníky. Jak jsem již uvedl, vojáci MC šachtu a Stanag Magazines doporučili ihned po vojskových zkouškách, tedy v dostatečném předstihu před zahájením dodávek. Tehdy se na základě jejich požadavku mj. vyvíjela nová stavitelná a sklopná ramenní opěra. Bohužel vedení MO a CZUB se dohodli jinak… Jsem přesvědčen, že proto, že CZUB, která na CZ 805 tehdy řešila najednou celou řadu problémů, se každé další změně pochopitelně úporně bránila. Vyměnitelnou šachtu na zásobníky pro M4 sice již tehdy deklarovala a na výstavách předváděla, po vývojové stránce však byla MC šachta dotažena a odzkoušena až loni. Takže i to je vlastně důsledek kontroverzního nákupu pušky s evidentně nedokončeným vývojem a zběsilého šturmování v cílové rovince.

Během testování prvních vzorků sice s odborníky konzultovali, je ale otázkou s jakými, a zda připomínky správně analyzovali. Mnohdy jim totiž radili spíše armádní papaláši. Mnohé naznačuje již skutečnost, že u moderní pušky neaplikovali prvek vypouštění závěru ze zadní polohy… Dolaďování v rámci zkoušek v resortu MO bylo spíše kosmetické, vždyť základní řešení ovládacích prvků bylo u CZ 805 již realizováno.

V dřívějším příspěvku, tj. test „CZ 805 vers. M4“, jsme stříleli pod 2 MOA s verzí A1. Přesnost bude mj. odviset i od aplikovaného zaměřovače a samozřejmě od použité munice. Na uvedené vzdálenosti 50-100m nebude patrně rozdíl mezi verzemi A1 a A2 pozorovatelný, popř. bude nevýznamný. Kolega, který CZ 805 také testoval (jiný kus) a je výborný střelec, však nebyl s přesností spokojen (okolo 3 MOA). Takže nemohu garantovat, že do 2 MOA je zde standard.

[Justinian]

Co se týče "nešvaru" vylítnutí nábojů ze zásobníku. Tak to bych jim nevyčítal. To se dá udělat i se zásobníkem z vz.58.

U žádné jiné ÚP se mi tohle nestalo. U 805 zavadíš o šachtu a máš půlku zásobníku pryč. Trochu ráznějc dorazíš zásobník při bojovém přebití a máš to v nábojišti. To není žádný subjektivní názor na "auto z Reichu vs. auto z Francie", ale špatně navržený zásobník. Už vůbec se nebavím o velikosti. Někdo zachoval geometrii zásobníku z G36, který byl tak kravsky velký zčásti kvůli spojovacím čudlům a zčásti kvůli tehdejším na dnešní poměry primitivním polymerům - čudly tady nejsou a materiál by o dvacet let později neměl být problém. Odtud je mimochodem i systém vypouštění, od kterého od té doby už i v HK upustili... je vůbec zábavné sledovat, kolik věcí je otrocky obšlehnutých z G36 bez ohledu na to, že oba designy dělí dvě dekády a hromada nových poznatků.

Navíc mě osobně pohybující se natahovací páka opravdu vyhovuje, v případě značného znečištění a nedovření závěru rači jednou pořádně bouchnu do páky, než vztekle bušit do doražeče ala M4/M16, nebo lovit sklopnou páku G36.

Tak to přeju hodně štěstí, bez rukavic je to u téhle páky o rozseklou ruku... a ostatně někdy i s nima. A to s čistým a nedeformovaným nábojem v čisté zbrani.
Navíc, jak říká DPMS, pokoušet se mermomocí nacpat do komory náboj, který tam z nějakého důvodu nejde, je dobrý způsob, jak si přivodit mnohem horší závadu (samozřejmě se nebavím o situaci, kdy nedovřený závěr vznikl přibržděním). Mnohem lepší řešení je SPORTS - radši přijdu o jeden náboj, než se prát s pákou a po první ráně pak mít nevytaženou nábojnici nebo něco mnohem horšího.

[Parabellum]

Tak inspirace G36 byla jasná od začátku a ve více bodech. Stejně jako koneckonců u SCARu. Jak říkám, osobně se mi nestalo že by mi z 805 takhle nešťastně vyletěly náboje. Ale neřikam, že se to nemůže stát. To bych tu zbraň musel vlastnit a třeba by se mi to časem taky přihodilo. Jen jsem chtěl říct, že u zásobníků vz.58 je taky specifický bod, na který když se zatlačí tak z toho náboje taky pěkně vypochodujou. Ale nechtěně se mi to nikdy nestalo.

Ohledně napínací páky, jasně taky bych v 99% procentech rači přebil, ale taky může nastat situace, že už počitám poslední náboje a pak bych teda rači zkusil závěr dorazit (třeba kdyby to byl poslední náboj). Jinak samozřejmě myšleno doražení (málé vzdálenosti nedovření) po předešlém pohledu na nábojiště, jestli se to náhodou nekouslo již někde na půli cesty No a taky myslim s novým provedením napínací páky (s kuličkou), ta první je opravdu dost hranatá.

[DPMS]

k Parabellum

„Tak inspirace G36 byla jasná od začátku a ve více bodech. Stejně jako koneckonců u SCARu“.

Obecně souhlasím. Podívejme se ale např. na rozdíly oproti konstrukčně podstatně starší HaK G 36 v některých, námi zde diskutovaných uzlech.

Závěr:

U CZ 805 uživatelsky nerozebiratelný, rozborka koncipována pro zbrojní dílnu.

U HaK G 36 uživatelsky snadno rozebiratelný (nosič, závorník, zápalník, řídící čep a pojistný kolík s gumovým pojistným o kroužkem). K rozborce (vytlačení pojistného kolíku) postačuje náboj nebo např. píst zbraně.

Napínací páka:

U CZ 805 „pevná“, pohyblivá, velmi blízko horního railu, tedy i u zaměřovačů. Aby se s ní dalo vůbec manipulovat, musí být značně dlouhá, takže samozřejmě překáží, zachytává a jinak obtěžuje. Když udělali po letech pro verzi CZ 805 MC páku kratší, ukončenou konečně uživatelsky přijatelnou kuličkou, pokud se na CZ 805 aplikují „širší“ moduly ze spektra obvykle užívaných zaměřovačů, např. systém Eotech, je manipulace s kratší pákou již obtížná.

U HaK G 36 je sice také pohyblivá páka, ale je odpružená, uložena v neutrální podélné poloze, takže při pohybu nikterak nepřekáží. Pro napínání lze vytočit doprava, či doleva, pro dorážení ji postačí přitlačit ke zbrani a pak na ni lze působit velkou silou v obou směrech. Pro ustavení do původní neutrální pozice postačí páku mírně odtáhnout a pružina ji sama ustaví, nebo vypustit závěr a střílet, kdy působením setrvačných sil napínací páka rovněž skončí v podélné, tj. neutrální poloze.

Vyměnitelná zásobníková šachta:

U CZ 805 je šachta vyměnitelná po vyjmutí bloku spušťadla, a to za použití nářadí.

U HaK G 36 lze zásobníkovou šachtu vyměnit po vyjmutí demontážního čepu (ten před spušťadlem) a po stlačení záchytu zásobníku. Zkusil jsem to za situace zásobník ve zbrani, druhá šachta na stole. Proces vyjmutí zásobníku, šachty, montáž nové šachty a vložení zásobníku trval 10s, a to jsem příliš nezávodil. Takže u HaK G 36 si umím představit, že na jiné zásobníky dokážu tuto zbraň přestavět i v průběhu boje (např. okolnostmi vynucená závislost s U.S ARMY).

Záchyt zásobníku:

U CZ 805 je aplikován „spodní pákový“ záchyt zásobníku, který pro velkou část situací vyhovuje, ztrácí však při boji z blízka (CQB). Problém byl vyřešen až u MC šachty, kde je aplikován oboustranný „boční tlačítkový“ záchyt pro Stanag Magazines.

Původní HaK G 36, mj. zavedená před téměř dvaceti lety, měla rovněž aplikován „spodní pákový“ záchyt zásobníku. Na základě požadavků speciálních jednotek byl před lety tento upraven tak, že je mírně prodloužen a má dva boční výstupky. Takže jej lze obkládat klasickým způsobem, palcem, např. při taktickém přebití, nebo např. ukazováčkem, a to z obou stran, kdy potřebuji zásobník rychle vyhodit. Tzv. „prodloužený záchyt zásobníku“ lze s minimálním vybavením aplikovat do každé původní zbraně HaK G 36, nebo si novou zbraň s takovým prvkem prostě objednat.

Záchyt závěru:

U CZ 805 je aplikována střelecká pohotovost a tlačítko pro manuální zachycení závěru v zadní pozici, např. při kontrole zbraně. U původní, ani u modernizované verze CZ 805 MC není aplikován prvek pro rychlé vypouštění závěru ze zadní pozice.

Původní HaK G 36, opakuji, zavedená před téměř dvaceti lety, měla rovněž aplikovánu pouze střeleckou pohotovost a tlačítko pro manuální zachycení závěru v zadní pozici, např. při kontrole zbraně. Na základě požadavků speciálních jednotek byl před lety vyvinut, tzv. prodloužený záchyt závěru, který je určen pro rychlé vypouštění závěru ze zadní pozice, přičemž jej lze ovládat z obou stran, a to např. palcem podpůrné ruky, při zasouvání zásobníku, nebo ukazováčkem střílející ruky. Tzv. „prodloužený záchyt závěru“ lze s minimálním vybavením aplikovat do každé původní zbraně HaK G 36, nebo si novou zbraň s takovým prvkem prostě objednat.

Takže, až tak velký pozor konstruktéři CZ 805 při kopírování HaK G 36 asi nedávali.

k Parabellum

„Jinak samozřejmě myšleno doražení (málé vzdálenosti nedovření) po předešlém pohledu na nábojiště, jestli se to náhodou nekouslo již někde na půli cesty.“

Právě dorážení mírně nedovřeného závěru skýtá největší rizika, do nábojiště (závěrové mechaniky) není vidět, a tak malé nedovření způsobují právě deformace a nesprávné rozměry nábojů, či nečistoty, které pronikly do nevhodných míst. Pokud tedy nehovoříme o lopatce bláta vhozené do zbraně. Po takovém ataku ale nepomůže nic jiného, než použít záložní, či jinou zbraň a útočnou pušku později v klidu rozebrat a důkladně vyčistit.

Samozřejmě, mohl bych na páku zatlačit, nebo mírně udeřit směrem vpřed, odpálit, a čekat na výsledek. Ale kompletní přebití je operace rychlá, rizika eliminující, a podle mne i mnohých dalších vzhledem k obvyklému drilu i přirozenější.

A ještě něco ke zmiňovaným zásobníkům (HaK G 36/Stanag), což je mj. problém, který se bytostně přímo dotýká CZ 805, zavedené do výzbroje A ČR:

Má-li být spolupráce, především malých bojových jednotek NATO skutečně efektivní, musí standardizace pěchotní výzbroje nadále pokračovat. Zatímco některé oblasti jsou již poměrně dobře vyřešeny (munice, připojovací rozhraní NATO Rail…), standardizace zásobníků pro útočné pušky v praxi neexistuje, ačkoli byl již pře lety připraven STANAG 4179 a často se užívá termín „Stanag Magazines“. Neakceptace jednoznačně definovaných standardů vede při široké škále výrobců k neslučitelnosti a řadě dalších problémů, a to i u zdánlivě kompatibilních produktů.

Je mylné se např. domnívat, že veškeré zbraně 5,56x45 se šachtou navrženou pro originální GI kovové zásobníky AR15/M16/M4, jsou plně kompatibilní se všemi alternativními výrobky na trhu. Dlouholetá snaha výrobců zbraní a příslušenství odstranit vzájemně nekoordinovanými kroky některé vady zásobovacího ústrojí obchodně jinak velmi úspěšných a uživateli oblíbených útočných pušek AR15/M16/M4, jako např. optimalizací rozměrů a tvaru šachty či rozměrů zásobníků, míru vzájemné nekompatibility jen umocnila. Problémy vznikají dokonce i při vzájemné kompletaci některých výrobků US provenience, a to zejména při aplikaci plastových zásobníků (nemožnost zasunutí, obtížné zasouvání, nevypadávání, blokování záchytu závěru, ale i dokonce zádržky ve funkci).

Když u HaK v rámci vývoje 416 řešili vady zásobovacího ústrojí M16/M4, optimalizovali rozměry a tvar šachty (zmenšili mj. vůle v uložení zásobníku) a vyvinuli vlastní nový, odolnější a podstatně spolehlivější zásobník, původně kovový, dnes existuje i polymerová varianta (je prodloužený, mj. má větší rezervy a lepší charakteristiku zpruhy podavače, a podavač odolný proti převrácení sloupce nábojů). Pušky HaK 416 spolehlivě fungují s originálními HaK zásobníky, přičemž jsou rovněž plně kompatibilní s GI zásobníky. Zdánlivě vše OK, v praxi však nikoli.

Do optimalizované šachty nelze bez úprav aplikovat později na trh uvedené plastové zásobníky (P-MAG, G-MAG), ale i např. velkokapacitní SURE FIRE MAG5, kdy se naopak americký výrobce velkokapacitního zásobníku snažil optimalizací rozměrů eliminovat vůle v uložení a snížit tak riziko zádržek u standardních zbraní M16/M4… V současné době jsou již na trhu i US zásobníky plně kompatibilní s původní šachtou HaK 416 (e MAG), jelikož nová verze HaK 416 A5 má již šachtu zkrácenou na „standard M4“ takže „skousne“ i P-MAGy a G MAGy. Takže je v tom trochu hokej. Všeobecně respektovaná norma zde opravdu chybí.

Není náhoda, že zásobníky pro HaK G 36 jsou kompatibilní s CZ 805, neboť ta byla pro použití německých zásobníků navržena. Rozhodnutí to bylo vcelku logické. HaK G 36 byla již tehdy poměrně rozšířeným typem v evropských ozbrojených silách, přičemž německý zásobník patřil po funkční stránce nepochybně k tomu nejlepšímu na trhu. CZUB kdysi jednala s HaK o možnosti nákupu originálních zásobníků. HaK dodávat zásobníky konkurenci odmítl, navrhl však prý společný vývoj nové útočné pušky pro „východní trhy“. CZUB návrh na spolupráci nepřijala. Škoda, nepochybně mohla být nyní útočná puška tuzemské výroby výrazně dokonalejším produktem. U sériově dodávaných CZ 805 jsou proto aplikovány zásobníky vlastní konstrukce, a ty, jak je známo, se nepovedly. Ze svého německého vzoru převzaly pouze uživatelsky nepříliš vstřícné vnější rozměry, vysoká spolehlivost podávání se jaksi někam vytratila. V praxi jsou zásobníky HaK plně použitelné v CZ 805, zásobníky CZUB však v HaK G 36 nikoli (nejdou zcela nasunout a zaaretovat).

Útočná puška HaK G 36 byla primárně navržena pro polymerové zásobníky originální konstrukce. Německý výrobce, jak je u něj zvykem, upřednostnil funkční spolehlivost za všech provozních podmínek před uživatelským komfortem. Rozměrnější zásobníky prý umožňují zajistit spolehlivější podávání nábojů při znečištění, viz nejlepší výsledek XM8, (technika G 36) v náročných testech v USA. Uložení zásobníku ve zbrani je stabilní, přičemž rychlá výměna srovnatelná s pistolemi je zde taktéž možná (viz „prodloužený záchyt zásobníku“). Ke zbrani je k dispozici i snadno a rychle vyměnitelný adaptér pro aplikaci „Stanag zásobníků“. HaK ale dodávky G 36 v této konfiguraci nepreferuje s argumentací, že si zákazníci ke zbraním často nakoupí levné „no name“ zásobníky typu M16/M4 a ty pak způsobují zádržky, které odběratel obvykle reklamuje u HaK. Zda svůj postoj v souvislosti s vývojem a výrobou vlastních kvalitních zásobníků pro řadu HaK 416 německý výrobce změnil, jsem doposud nezjišťoval.

Uživatelsky nevstřícný rozměr originálních HaK zásobníků pro G 36 není způsoben nedokonalostí polymerů, ale upřednostněním spolehlivosti před uživatelským komfortem. To vylučuje i doposud nevídaný podíl polymerů při výrobě HaK G 36, kdy z kovu (ocel a lehká slitina) je opravdu jen to nejnutnější. I ve spušťadle, včetně kladiva, závěrové pojistky, přeřaďovače, přerušovače, hlavního záchytného ozubu apod., je aplikován polymer. Mj. HaK už nabízí verzi zásobníku bez jakýchkoli výstupků, tedy bez spojovacích prvků včetně lemu.

HaK 416 je mj. i ve výzbroji U.S. NAVY SEALs. Údajně zabila i Usámu bin Ládina. Takže ve ztížených zkouškách zjištěná „nižší“ spolehlivost HaK 416 oproti technice HaK G 36 v praxi patrně nikterak nevadí, naopak, rozhoduje ekonomičnost zbraně typu „M4“.

Vzhledem k výborné ergonomii a optimalizaci drtivé většiny na trhu dostupného příslušenství pro útočné pušky konstrukce typu „M4“, se i já přikláním k názorům speciálních jednotek, že tato koncepce zbraně je pro jejich potřeby nejvhodnější.

Přechod na rozměrově odlišné „STANAG zásobníky“ by proto měl nejen pozdvihnout uživatelský komfort CZ 805 MC, ale patrně zvýšit i její funkční spolehlivost. Je však otázkou, jak úspěšně se CZUB s riziky této transformace vypořádá, a zda nebudeme opět po čase poslouchat již tradiční výmluvy, tentokrát na kvalitu subdodávek „standardizovaných zásobníků“.

Současně to však vyžaduje, aby nákupčí MO nepořizovali ty nejlevnější „no name“ M4 zásobníky a jejich vhodnost v praxi dostatečně ověřili. To si však CZUB jistě pohlídá, jelikož díky politickým kontaktům má u MO ČR postavení na úrovni monopolního dodavatele ručních zbraní a příslušenství k nim...

[DPMS]

Oprava: rozhoduje ergonomičnost zbraně typu „M4“.

[Jimram]

I CZUB zdůvodňovala nepoužití M16 zásobníků neschopností zaručit při škále výrobců zásobníků spolehlivou fci pro všechny používané druhy. Pro dodávky armádě byly vybrány konkrétní druhy, u nichž ČZUB zaručuje spolehlivost. U M16/M4 zůstává faktor nizkého počtu ran do samozápalu cca 150-160 ran, důvodem je přívod žhavých spalných plynů do prostoru závěru. To, že se rozžhavuje během těžké střelby závěr, mohl být jeden z důvodů, proč byla napínací páka oddělena od závěru, první verze v 308 měla napínací táhlo součástí závěru. To i "plastová" G36 je na tom o něco lépe, cca 180 ran.

[Justinian]

Uživatelsky nevstřícný rozměr originálních HaK zásobníků pro G 36 není způsoben nedokonalostí polymerů, ale upřednostněním spolehlivosti před uživatelským komfortem.

Jak to myslíš? Při použití kvalitního polymeru, dobré geometrie a zvládnutí výroby není pro dosažení spolehlivosti a odolnosti zapotřebí vyrobit neergonomickou cihlu o rozměrech dvou a půl STANAG "plecháčů". Pokud někdo v HK měl pocit, že ano, tak to bylo buď díky povědomí o rezervách použitého materiálu nebo z přílišné opatrnosti u tehdy ne zrovna typického úkolu, vyrobit zásobník, kde i ty nejvíc namáhané části budou polymerové (pokud vím, tak do té doby se vždycky používaly výztuže). Udělat všecko s ohromnou materiálovou rezervou "aby to fungovalo" je fušeřina, to už pak můžem rovnou cpát do ÚP obří dynamické závěry a pochvalovat si, jak jednoduché a spolehlivé že to máme kvéry a ohánět se, že jsme upřednostnili spolehlivost před uživatelským komfortem.

Důvodem je přívod žhavých spalných plynů do prostoru závěru

Závěr u M16/M4 samozápal nezpůsobuje, při střelbě je mnohem chladnější než hlaveň (někdy si to zkus). Samozápal má na svědomí teplo, přejaté nábojnicí od stěn komory. Efekt DI na zahřívání závěru se strašně přeceňuje, záleží samozřejmě na délce systému, ale odebrané prachové plyny se mezi kanálkem a gas key v tenké trubici stihnou dostatečně ochladit. Svého času tyhle polopravdy velice hlasitě troubilo právě marketingové oddělení HK, které se snažilo protlačit pístovou 416. Třeba v animacích funkčního cyklu obou zbraní velice příhodně vynechali závěr, takže to vypadalo, že M4 "fouká" veškeré odebrané prachové plyny jen tak nad komoru.

[DPMS]

Před HaK G 36 používaly plastové zásobníky řadu let např. velmi známé útočné pušky Steyr AUG (Stg 77) a SIG řady 550, jejichž zásobníky byly, alespoň z hlediska rozměrů uživatelsky podstatně vstřícnější, než ty pro HaK G 36. Němci tyto zbraně samozřejmě dobře znají, mj. např. SIG 551 byl a možná ještě někde je ve výzbroji jejich speciálních jednotek, a také je testovali (HaK G 36 musela před zavedením do výzbroje prokázat, že je srovnatelná a lepší, než tehdejší renomovaná konkurence). Není tedy důvod se domnívat, že by s výhodou mnoha let vývoje, neměli v HaK min. srovnatelné technologie v oblasti plastů, jako např. u Steyru. To mj. potvrzuje i samotná, dnes asi „nejtechnologičtější“ polymerová HaK G 36, která je nanejvýš vhodná pro levnou výrobu ve velkých sériích. Je to v podstatě takový „Glock“ ve třídě útočných pušek.

U zásobníku pro HaK G 36 nejde ani tak o pevnost celého skeletu, ale především o vnitřní prostor pro uložený sloupec nábojů, který má ve větší "krabici" vhodnější podmínky rozložení a při vniknutí nečistot v extrémním prostředí prý vykazuje větší rezervu ve schopnosti podávat náboje k vývodkám.
Nemám podrobnou analýzu, nakolik se tento rozměrný zásobník podílel na výkonech XM8, ale faktem je, že druhý a třetí v pořadí, s téměř shodným počtem závad, (FN SCAR a HaK 416) jich měly v extrémních podmínkách cca 2x tolik, co XM8.

Výběr 416 u US NAVY SEALs ale naznačuje, že ne vždy to po technické stránce nejdokonalejší je uživateli nakonec vybráno do reálného světa bojů jako nejvhodnější.

k Jimram

Nechci a priori zpochybňovat zde uvedené hodnoty počtu výstřelů do samozápalu. Zajímalo by mě, z čeho, resp. z jakých zkoušek vychází a kdo je uskutečnil. Z praxe vím, že zde uvedené údaje byly mnohdy překonány a k samozápalům nedošlo.

Je samozřejmě nutné si uvědomit, že žádná útočná puška, pokud nemá být příliš hmotná, není kulomet střílející z otevřeného závěru, navíc s rychle vyměnitelnou hlavní. Každý střelec nese jen omezenou zásobu střeliva, takže při bezhlavé intenzívní střelbě dávkami rychle přijde o munici, a samozřejmě přehřeje i zbraň.

Na rozpáleném slunci např. stačí dva plné zásobníky a vz. 58 se bez rukavic nedá držet za předpažbí.

[jpp]

A máme tady další politický lobbing za 805. Aneb Stropnický skáče, jak zbrojovka píská... No, určitě není náhoda, že vedl kandidátku v Jihomoravském kraji Cituji:

„Je skutečností, že nové ruční zbraně české konstrukce a výroby se v AČR plně osvědčují. Také proto nás zájem slovenské strany o tyto zbraně těší, a věříme, že naše zkušenosti mohou být pro naše partnery přínosem při jejich vlastním rozhodování,“ řekl český ministr obrany Martin Stropnický.

No, asi to tu nečte...

Tak bratia, tiež si užijetě

Přiznám se, že neznám jinou zemi, mimo Slovenska, která ač má domácí výrobce zbraní, z nichž i část vlastní, , tak dělá všechno proto, aby se zavedl nějaký zahraniční krám... Kuracina z GP už na slovenský trh asi rezignoval, ale proč stát jde proti firmě ZVS, která má docela slušnou služební pistoli a navíc ji z 50% vlastní sám Slovenský stát, to mi hlava nebere...

Celý zdroj zde:

http://www.mocr.army.cz/informacni-serv ... sr-100360/

[niko]

No myslim, ze odpoved je jasna. Korupcia a vplyv financnych skupin.
http://www.mod.gov.sk/32455-sk/m-glvac- ... ch-zbrani/

[jpp]

Osobně bych chápal, kdyby slovenská garnitura požadovala nějaký favor pro jejich průmysl. Třeba teď nakupuje MO ČR minomety a řeklo by se, OK, my vezmeme BRENy a vy nakoupíte naše minomety ze KOTA s municí ze ZVS Holding a nebo zavedete 155 mm SPGH Zuzana M1 v rámci modernizace programu dělostřelectva. Ale nic...

[DPMS]

V souvislosti s plošným zavedením evropské novelizace pravidel o zadávání veřejných zakázek na úseku obrany a bezpečnosti (viz Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES a zejména pak 2009/81/ES), vzniklo právní prostředí, ve kterém by měly být budoucí zbrojní kontrakty vystaveny mnohem vyšší míře konkurenčního prostředí a tradiční zbrojařská uskupení „postkomunistických“ zemí, k nimž nepochybně náleží i CZUB, tak logicky doslala strach, že by k "vítězství" již nemusely stačit obvyklé zákulisní praktiky.

Zatímco výběr dodavatele CZ 805 pro MO ČR stihli těsně před nabytím účinnosti nové legislativy, kdy si mohli ještě dovolit vyhlásit "tendr" mimo režim zákona č. 137/2006 Sb., o zadávání veřejných zakázek, a nastavit tak dle současné legislativy naprosto neakceptovatelné ochranářské a diskriminační podmínky, kdy západní zbrojovky, po vyhodnocení situace, nad tím raději jen mávly rukou, v nových podmínkách by takové jednání již tak lehce neprošlo.

Český "tendr" by jistě skončil před orgány EU. Je totiž nepravděpodobné, že by si v novelizovaném právním prostředí na trhu EU německé, rakouské, či belgické zbrojovky nechaly líbit, že se Slovensko a další „postkomunistické“ země o přezbrojení, jen tak v zákulisí a bez soutěže, dohodnou s CZUB.

Jedinou možností, jak uniknout soutěžnímu prostředí na trhu EU, je deklarace společného nákupu více členských zemí. Jsem přesvědčen, že se lobbisté V4, kteří reálně a významně ovlivňují rozhodnutí svých vlád, pod tlakem okolností již předběžně dohodli. Daňoví poplatníci V4 se holt budou muset pořádně otáčet, aby v zákulisí domluvené kontrakty ze svých daní zaplatili.

Laik si řekne: V A ČR problematickou a předraženou CZ 805 již máme, největší chyby se za několik let dovývoje postupně vychytaly, s tím již nic nenaděláme, tak ať se alespoň tento, státem tak podporovaný zbrojní projekt uplatní na zahraničních trzích. CZUB vydělá a zaplatí daně. Logické, jenže…

Dohoda v rámci V4 jistě neznamená, že ČR vyrábí a vyváží a ostatní jen platí. Za prodané zbraně budeme tedy muset recipročně odebírat jiné zboží, služby, či akceptovat účast partnerů z V4 na projektech pro MO ČR. Protože v zákulisí nepochybně stojí lobbisté, tak je všem jasné, jak bude tato vzájemná spolupráce „postkomunistických“ zemí v nesoutěžním prostředí pro daňové poplatníky dotčených států výhodná. O technické kvalitě výsledných produktů, zejména poměr cena/kvalita, ani nemluvě.

Takže ten tolik oblíbený a neobyčejně nákladný projekt CZ 805 bude daňové poplatníky nepřímo vysávat ještě při vývozu…

P.S.
Součet všech grantů pro CZUB a předražení některých položek v inkriminovaném „tendru“ pro MO ČR a dodatečném nákupu na základě usnesení vlády č. 908/2012 odpovídá částce, za kterou by řádný hospodář zaplatil veškerý požadovaný a ve smlouvách specifikovaný zbrojní materiál pro MO ČR a ještě mu zbylo na uhrazení násobků ceny celého vývoje zbraňového kompletu CZ 805! Otázkou tedy je, proč není CZUB státní, když vlastně podniká za naše peníze? Asi proto, aby mohly její zisky plynout do soukromých kapes…

[niko]

Tak to pravdepodobne asi aj bude. OSSR nakupi Breny a za to si ACR da v Trencine modernizovat BVP 2 na verziu Sakal. Okrem toho su v hre aj dalsie projekty. Podpisanie memoranda o spolocnom zbrojeni ma aj druhu stranu. Vlada nemusi vypisovat zdlhave vyberove konania a proste iba priamym zadanim zada CZUB a Sitno Holdingu zakazku na dodavku zbrani. Vsetko silno zavana obchadzanim zakona o verejnom obstaravani.

[DPMS]

Je to samozřejmě obejití soutěžních pravidel na úseku zadávání veřejných zakázek v oblasti obrany a bezpečnosti, ale s využitím nedokonalosti samotných společných pravidel EU.

Spolupráce má však jeden základní problém. Ti, co budou spolupracovat a zejména ti, co budou rozhodovat, budou projekty hradit z našich daní a konkurenční tlak na cenu, samozřejmě i na technickou kvalitu, zde nebude.

Takže stát A koupí od státu B útočnou pušku např. za 145 % obvyklé ceny tržní a stát B si za to nechá od státu A zmodernizovat BVP, rovněž za přemrštěnou cenu. Obě vlády a politicko-ekonomické lobby zejména, budou spokojeny, vždyť nikdo z nich na spolupráci neprodělal, ba naopak. A to zde nehovořím o takových parametrech, zda je modernizace BVP, vzhledem k řadě technických limitů, vlastně účelná, hospodárná a tedy efektivní. Na to se vojáků politici samozřejmě ptát nebudou, resp., budou vyžadovat pouze striktní souhlas, podobně jako v případě nákupu letounů CASA. A generálové bývají hrdinové zpravidla již jen v literatuře (viz rychlá proměna názorů Picka).